Kdo z krize v sociální demokracii vyjde jako vítěz a kdo alespoň prozatím vyklidí pozice je v už předvečer zítřejšího hlasování víceméně jasné. Co bude tedy následovat? S kým se socialisté mohou domluvit? A jak by mohla vypadat příští vláda?
Koalice ČSSD - ANO - KDU-ČSL (111 poslanců)
Zřejmě nejpravděpodobnější vládní koalice. Všechny tři partaje už o této možnosti veřejně promluvily a jejich šéfové navzdory rozjitřené atmosféře v ČSSD absolvovali první kolečko jakýchsi seznamovacích rozhovorů. Zaznělo už i možné rozvržení ministerských křesel. Šest včetně postu premiéra by uzmula ČSSD, stejný počet ministerstev by si nárokovalo ANO a tři by zbyly pro lidovce.
Premiér - Bohuslav Sobotka (ČSSD)
Post předsedy vlády je vcelku jasně dán. Poté co Bohuslav Sobotka ukázal, že není zase takovým stranickým otloukánkem, jak si mnozí jeho oponenti mysleli, a po volbách zmařil stranický puč a fakticky odrovnal své odpůrce, je jeho pozice alespoň prozatím neotřesitelná.
Ministr financí - Andrej Babiš (ANO)
Babiš si o tento vlivný "flek" před volbami sám řekl. Měl by na něj asi i nárok, kdyby však s sebou netáhl estébácký problém z minulosti. Prezident Miloš Zeman se totiž krátce po volbách nechal slyšet, že bude konat plně v souladu s lustračním zákonem a po každém ministrovi bude chtít lustrační osvědčení. To Babiš, vedený v seznamech StB jako agent Bureš, dostat v tuto chvíli prostě nemůže. Očistit ho může až v lednu slovenský soud, který se bude jeho případem zabývat. Babiš tvrdí, že figuruje v seznamech komunistické tajné policie naprosto neprávem. Když tedy post neobsadí sám Babiš, bude chtít tento resort alespoň kontrolovat přes svého člověka. Nabízí se tedy Jan Faltýnek, vrcholný manažer z Babišova Agrofertu, kterému šéf ANO bezmězně věří a jako byznysmen se zkušeností z politiky by finance zvládl. Ten se ale stal předsedou poslaneckého klubu ANO, což je funkce která s tou ministerskou koliduje. A navíc je také velmi důležitá.
Ministr zahraničí - Martin Stropnický (ANO)
Právě zahraničí je post, který by Stropnický s nadšením přivítal. Logicky by navazoval na jeho předešlou politickou kariéru, kdy působil jako velvyslanec v Portugalsku, Itálii a ve Vatikánu. Jeho povolání herce a později ředitele Vinohradského divadla by ho předurčovalo i pro post ministra kultury (kterým byl v Tošovského vládě), ale to je pro místopředsedu faktického vítěze voleb trochu málo. Pokud by opravdu Stropnický obsadil resort zahraničí, byla to rána především pro místopředsedu ČSSD Lubomíra Zaorálka, který se na tento post dlouhodobě brousí zuby.
Ministr obrany - Jan Hamáček (ČSSD)
Stínový ministr obrany stál v povolební roztržce v sociální demokracii na správné straně, po boku Bohuslava Sobotky. Pokud by obrana - což je dost pravděpodobné - připadla právě ČSSD, Hamáček je horkým favoritem.
Ministr dopravy - Milan Chovanec (ČSSD)
Jeden z aktérů lánské schůzky, který o ni poprvé veřejně promluvil, se stal vlastně zrádcem zrádců, ale díky tomu paradoxně může přežít. Tím spíš, že povolební sraz u Zemana popisuje jako akci bývalého místopředsedy Haška, který chtěl Zemanovi dokázat svůj vliv ve straně. Právě proto si prý vzal Chovance s sebou. Chovance podpořila už jeho plzeňská organizace strany i Bohuslav Sobotka. Jako o budoucím ministru dopravy se o něm mluví už několik let.
Ministr zemědělství - Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL)
Šéfovi lidovců byl tento post přisouzen ihned po volbách a jeho šance se ještě zvýšily po zabijačce v sociální demokracii. Stínový ministr zemědělství Michal Hašek je totiž jakožto vůdce "pučistů" venku ze hry. Zemědělství je jedním z resortů, kde by byl asi problém, aby ho obsadilo hnutí ANO, protože by šlo o ukázkový střet zájmů s aktivitami Babišovy skupiny Agrofert.
Ministr vnitra - boj mezi ANO a ČSSD
Společně s Haškem rezignoval na své funkce i Jeroným Tejc, tedy předvolební žhavý kandidát na šéfa vnitra. To teď může spadnout do náruče Babišovců, mluví se o bývalé investigativní novinářce Janě Lorencové, která kdysi odhalila mnohamiliardové podvody s lehkými topnými oleji. To by však ANO zřejmě muselo pustit zahraničí. A navíc není to tak dlouho, co se jeden také kdysi elitní novinář Radek John ve funkci ministra vnitra zrovna neosvědčil. Nabízí se tak jiná volba v ČSSD, sázka na neznámou tvář v ANO nebo extrémně lukrativní post pro lidovce.
Ministr průmyslu a obchodu - Milan Urban (ČSSD)
Jeden z resortů, které by socialisté určitě chtěli a mají i muže, kterým ho obsadit. Milan Urban už na tomto postu tři roky strávil. Nastoupil v roce 2003 za vlády Vladimíra Špidly, pokračoval pod taktovkou Stanislava Grosse a odešel společně s Jiřím Paroubkem po volbách v roce 2006. I ten ale s sebou táhne skandály z minulosti. Nabízí se například rok 2009 a jeho slavná dovolená v toskánském letovisku Monte Argentario, kde se slunil například s tehdejším šéfem ČEZ Martinem Romanem, vlivným lobbistou elektrárenského gigantu Vladimírem Johanessem nebo tehdejším předsedou vlády Mirkem Topolánkem.
Ministr zdravotnictví - Svatopluk Němeček (ČSSD)
Další z resortů, které chce mít sociální demokracie pod kontrolou. I tady má jasného favorita na ministra. Svatopluk Němeček je od dubna letošního roku stínovým ministrem zdravotnictví a dlouholetým šéfem jedné z největších nemocnic v Česku - Fakultní nemocnice v Ostravě.
Ministr pro místní rozvoj - Věra Jourová (ANO)
Někdejší oběť korupční kauzy Budišov, kde byla coby náměstkyně ministra pro místní rozvoj křivě obviněna a měsíc strávila ve vyšetřovací vazbě, by se ujmula agendy, kterou dobře zná. S tím rozdílem, že teď by na ni dohlížela z místa nejvyššího.
Ministerstvo životního prostředí - Tomáš Podivínský (KDU-ČSL)
Jediný případ, kdy může na ministerstvu pokračovat jeho nynější šéf. Tomáš Podivínský totiž sedí coby šéf resortu životního prostředí ve vládě Jiřího Rusnoka a jako výrazná osobnost lidovců tu může zůstat. I když část lidovců na něj nyní tlačí, aby udělal gesto proti úřednickému kabinetu pod nadvládou Miloše Zemana a svoje angažmá pod Rusnokem ukončil ihned.
Ministerstvo spravedlnosti - kdokoli
Objevují se hlavně dvě jména - senátor Jiří Dienstbier (ČSSD) a Helena Válková (ANO). Ani jedno však není vůbec jasné. Dienstbier patří k dlouhodobým kritikům poměrů v ČSSD, proto není mezi straníky zrovna oblíben. Na druhou stranu ve sporu Sobotka versus Hašek se postavil jasně za Sobotku a takzvané pučisty nazýval asi neostřejšími jmény. Válková přichází do úvahu hlavně díky své profesi profesorky práva. Ona sama ale s takovou nabídkou nepočítá.
Ministerstvo práce a sociálních věcí - Jan Bartošek (KDU-ČSL)
Trochu překvapivé jméno může v současné situaci klidně uspět. V sociální demokracii se totiž lánskou schůzkou dokonale znemožnil její sociální expert Zdeněk Škromach. Místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek se v sociální problematice také vyzná a rád se k ní vyjadřuje. Hlasitě například kritizoval nedávné reformy z pera Jaromíra Drábka (TOP 09), což se musí líbit i v ČSSD.
Ministerstvo školství - Jiří Zlatuška (ANO)
Bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně a někdejší senátor je v dresu ANO připravený okamžitě obsadit ministerskou židli. Jestli ANO školství dostane, Zlatuška se hlásí jako první. Pokud by se školství zmocnili lidovci, mohlo by volba padnout na Daniela Hermana. Někdejšího šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů by chtěli lidovci jako jednu ze svých největších osobností určitě někam dosadit.
Ministerstvo kultury - na někoho zbude
Na kultuře by se mohl teoreticky objevit Martin Stropnický, pokud by ANO nezískalo zahraničí. V jiném případě může resort řídit vlastně kdokoli. Kdyby připadla kultura lidovcům, opět by se tu mohl objevit Herman.
Koalice by se musela dohodnout na několika kolizních tématech - tedy například na výši daní nebo církevních restitucích. ČSSD prosazuje zvýšení daně z příjmu, což je jedna z mála věcí, na které má ANO jasně vyhraněný negativní názor. Lidovci uvažují o progresivním zdanění, tedy o vyšším zdanění bohatých, čemuž se ČSSD ani ANO nebrání.
Sociální demokraté by chtěli zasáhnout i do dnešní podoby církevních restitucí. Nelíbí se jim především finanční náhrada ve výši 59 miliard korun za církevní objekty a pozemky, které už církvím vrátit nejdou, protože je stát aktivně využívá, nebo už neexistují. Oproti tomu lidovci díky své podstatě vyrovnání bezvýhradně podporují a téma už nechce otevírat ani Babišovo ANO.
Tyto překážky by ale strany asi dokázaly překonat. Vytvoření koalice spíš v tuto chvíli brání lavírování ANO, jestli do vlády vůbec chce nebo ne. Babiš totiž několikrát prohlásil, že do vlády nechce. Své politické nováčky (tedy až na několik výjimek) chce držet zřejmě stranou hlavního dění a mediální pozornosti a teprve z nich vybrat ty schopné, které by v budoucnu mohl delegovat do nějaké ministerské funkce. Do té navíc v tuto chvíli nemůže ani on sám kvůli výše zmíněnému škraloupu s StB.
