Česká politika zažila perný rok. Nečasův kabinet prošel výraznou obměnou, a jak to tak nyní vypadá, možná i příští rok se pod některými členy vlády - ne-li pod celou koalicí - bude chvět půda. Také v poslaneckých lavicích bylo o zábavu postaráno. Vedle četných škatulat, lovů přeběhlíků a odpadlíků, vnitrostranických pří a změn názorů přinesli zpestření také ti zákonodárci, pro které si přišla policie. Rok 2012 "zrodil" i několik nových osobností. On-line deník TÝDEN.CZ přináší přehled toho všeho.
VÍTĚZOVÉ ROKU 2012
Jiří Pospíšil
Pokud se chtěl premiér Petr Nečas skutečně zbavit jednoho z mála členů vlády, který se podle průzkumů veřejného mínění těšil (a těší) vysoké důvěře i oblíbě, nezvolil zrovna šťastný způsob. Náhlé a prazvláštně odůvodněné odvolání z funkce ministra spravedlnosti vyvolalo nebývalé emoce v politických řadách i u veřejnosti. Projevilo se to i ve výsledku krajských voleb, v nichž Pospíšil jako jediný krajský volební lídr dovedl ODS k vítězství (na Plzeňsku přesto vládne levicová koalice). Koncem roku se navíc stal místopředsedou dolní parlamentní komory.
KSČM
Třiadvacet let po pádu totalitního režimu potvrdily podzimní krajské a senátní volby vzestup komunistů a jejich návrat k moci. Křesla v krajských zastupitelstvech sebrali zejména sociálním demokratům. Výrazný podíl na vzmachu rudých však mají pravicové strany, které ve volebním klání získaly nebývale nízkou podporu voličů. Jak dokázala povolební vyjednávání o krajských koalicích, komunistům by se mohlo dařit. ČSSD se spolupráci s KSČM evidentně nebrání a moc v regionech si obě partaje rozdělily hladce. Jak nasvědčují průzkumy, KSČM se vede dobře i na celorepublikové úrovni. Drží druhou příčku potenciálního volebního žebříčku, hned za suverénní (a partnerství neodmítající) ČSSD. Předseda Vojtěch Filip snad aby už se začal shánět po klíčích od Strakovy akademie, sídla české vlády...
Martin Kuba
Ještě loni patřil mezi regionální politiky, kteří se do povědomí veřejnosti na celostátní úrovni dostávali jen zřídka. Jeho kandidaturu na stranického místopředsedu občanských demokratů odsuzoval ještě v roce 2010 šéf strany a premiér Petr Nečas s odkazem na Kubovo vládnutí v Jihočeském kraji společně s ČSSD. Jako stín ho provází také pověst člověka napojeného na kmotra ODS Pavla Dlouhého. Přesto Kuba získal křeslo ministra průmyslu a obchodu a předvedl raketový vzestup také v rámci strany. Ve funkci prvního místopředsedy strany suverénně vystřídal Miroslavu Němcovou a nyní se o něm mluví jako o možném nástupci Petra Nečase v čele ODS.
Lenka Bradáčová
Provází ji pověst ambiciózní, přísné a nekompromisní ženy. Média jí přezdívají Cattani v sukních. Během roku 2012 se stala jednou z nejsledovanějších osobností. Pozornost na sebe zacílila ještě jako ústecká krajská státní zástupkyně, když poslala za mříže výrazného sociálnědemokratického politika Davida Ratha. Jmenování Bradáčové šéfkou pražských žalobců provázelo rovněž mnoho emocí; dokonce se mluvilo o tom, že právě ona byla důvodem náhlého vyhazovu Jiřího Pospíšila z ministerstva spravedlnosti. Premiér tyto spekulace popřel a nový ministr Pavel Blažek Lenku Bradáčovou do funkce nakonec stejně jmenoval.
Leoš Heger
Dosáhl prvenství ve vytrvalosti působení v čele ministerstva zdravotnictví. Jeho snahy reformovat systém zdravotnictví se potýkají s vlnou odporu: bojuje se zdravotníky, pojišťovnami, nemocnicemi i pacienty. Během dvou a půl roku působení v úřadu má na svém kontě slušný seznam ústupků, kdy se mu nepodařilo prosadit svou. Mezi polistopadovými ministry se ve funkci udržel přesto nejdéle. Rekordman Heger je vytrvalcem i mezi několika málo členy Nečasova kabinetu, kteří "drží" od jejího vzniku.
PORAŽENÍ ROKU 2012
David Rath
Poslanec, hejtman, lékař, otec dvou dětí, muž dvou žen, ale především plamenný řečník. Když mluvil o korupci, nebál se ostrých slov, ba ani osobních narážek. Tedy jen do chvíle, než ho chytiIli za ruku i se záhadnými sedmi miliony v krabici od vína. A obvinění se jen hrnula: poškození finančních zájmů Evropské unie, přijetí úplatku, podplacení nebo sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky. Ve vězeňské cele se má čile k světu. Napsal knihu, předkládá návrhy zákonů. Na Vánoce strávené se spoluvězni si třeba za několik let zvykne.
Vít Bárta
Věci veřejné, zprvu neuvěřitelný politický projekt, který nakonec pronikl do vládní trojkoalice - to je dítě Víta Bárty, jenž výrazně ovlivňoval kroky partaje. Podle situace ministři Věcí veřejných měnili své postoje, nebáli se ani praktik hraničících s vydíráním. Od výkonné moci Bártu vyhnala jeho nyní už bývalá kamarádka Karolína Peake, jež z VV utekla a založila LIDEM. A s ní utekli i jiní, z původního poslaneckého klubu VV nezbyla ani polovina. Nejen Bárta, ale i další jeho spolustraníci navíc figurovali v nejednom skandálu, dokonce v souvislosti s korupcí. Ačkoli odvolací soud Bártu od trestu za podplácení vlastních poslanců osvobodil, preference strany se nacházejí velmi nízko.
Petr Lessy
Policejní prezident, jenž vzešel z prapodivného výběrového řízení iniciovaného především Věcmi veřejnými, se během 19 měsíců ve funkci dostal do nejednoho sporu. Že byl Lessy favoritem tehdejšího ministra vnitra Radka Johna, nebylo tajemstvím. Do křížku se dostával zejména s Johnovým nástupcem Janem Kubicem, který jej nejméně třikrát vyzval k rezignaci. Letos v létě si Lessy pustil pusu na špacír a do médií prohlásil, že ho ministr vydírá. Nyní ho soud uznal vinným z pomluvy a zneužití pravomoci úředního činitele. Po obvinění byl okamžitě zbaven služebního poměru a v čele policie tak skončil. Lessy našel uplatnění ve Frýdku-Místku, kde mu tamní magistrát vytvořil funkci v nově vzniklém odboru bezpečnostních rizik a prevence kriminality.
Jaromír Drábek
Jeden z čelních představitelů vládní TOP 09 se během působení ve vedení resortu práce a sociálních věcí potýkal se zástupy oponentů kvůli nepopulárním krokům v oblasti sociální politiky. Trnem v oku byl zejména nový způsob výplaty sociálních dávek. Drábkovi coby dříve významné osobnosti v oblasti ekonomiky se nakonec stal osudným jeho první náměstek Vladimír Šiška, pro kterého si policie přišla kvůli uplácení, když chtěl zamezit stížnosti u antimonopolního úřadu. Přestože Drábek nakonec ve funkci skončil, svému blízkému spolupracovníkovi stihl ještě vyplatit tučnou, více než stotisícovou odměnu. Prý za dobré výsledky práce.
Alexandr Vondra
Jeho působení v čele ministerstva obrany ocenil nejen premiér Petr Nečas, ale i prezident Václav Klaus; chvála zazněla i z opozičních stran. Vadou na kráse nebylo vedení resortu, ale kauza nevýhodné smlouvy s firmou ProMoPro, uzavřená v době, kdy byl Vondra ještě ministrem pro evropské záležitosti v Topolánkově vládě. Svoji odpovědnost sice zarputile odmítal, pod politickým tlakem nakonec v dubnu loňského roku demisi podal. Její cesta na Hrad trvala přesto déle než rok a půl, kdy ležela v premiérově šuplíku. Bývalý disident se v průzkumech pravidelně potýkal s výraznou nevolí dotazovaných. K odchodu z funkce ho přesvědčil až propadák v podzimních senátních volbách. Přišel navíc i o svůj stranický post místopředsedy ODS. Vondra je typickým příkladem pravicového politika, který "probendil" nabídnutou šanci...
