Premiér Petr Nečas čelí v těchto dnech z různých stran výtkám, že by měl být tam, kde není. Je ale ministerský předseda opravdu hasičem, který má sám na místě hasit všechny požáry a v pauzách mezi nimi ještě předčítat smuteční projevy?
Předně konstatujme, že Petr Nečas je premiérem spíše akademického typu. Žádný Zeman ani Topolánek, pro kterého by bylo rozkoší vyrážet mezi lid a poplácávat se s ním po zádech. Je to špatně? Nebo dobře? Žádný mustr neexistuje, jakkoli politika obecně víc svědčí extrovertům.
Nečasova akademičnost trochu komplikuje vztahy v ODS i ve vládní koalici, možná se podepíše i na volebním výsledku jeho strany, ale vládnutí jako takové by výrazně ovlivňovat neměla, ve významu běžného zúřadovávání vládní agendy a přípravy reforem dokonce snad spíše naopak.
Jiný názor ale tlumočí aktuální výzva starostů Šluknovska, vinící Nečase z toho, že ignoruje situaci na severu republiky. "Vzbuzuje v nás obavy, že naše problémy buď nechcete, nebo neumíte řešit, anebo v horším případě, že nemáte zájem je řešit. (...) Důrazně Vás žádáme, abyste v co nejbližší době přijel na Šluknovsko a hovořil s námi," vyzývají či spíše kárají starostové premiéra.
Koordinátor a marketér
Je to spor o samo pojetí premiérské funkce. Je předseda vlády víc ideovým lídrem a koordinátorem práce celého vládního týmu, anebo spíš marketingovým šéfem svého kabinetu? Ten první, lídr a koordinátor, se snaží problémy bryskně řešit, svolává bezpečnostní rady, vysílá na krizová místa své zmocněnce, policejní oddíly či armádu. A hlavně hledá příčiny problémů a snaží se je rychle promítnout do změny zákonů či jiných předpisů. Oproti tomu ten druhý premiér, marketér, se vrhá přímo do bitevní vřavy, pokouší se na místě suplovat roli mírotvorce a hlavně sleduje, jestli je při tom všem zabírán televizními kamerami.
Osobně je mi milejší představa první, jakkoli nepopírám, že součástí politiky je i dobrý marketing a že v některých krajních situacích i samotná přítomnost vrcholného politika může být hodnotou sama o sobě.
Pouťová tryzna raději ne
To ale určitě nelze říct o jiné výtce, která v těchto dnech padla na hlavu českého premiéra a prezidenta: totiž že na rozdíl od svých kolegů v zahraničí nenavštívili "celonárodní" tryznu na Staroměstském náměstí za třemi hokejisty ze spadlého ruského letadla.
V agendě každého politika je jistě řada situací, kdy musí hledat to nejméně špatné řešení. Pokud si dva reálně nejvyšší funkcionáři našeho státu měli vybrat, zda se obléci do národních dresů a jít do obřího černého stanu před horkem omdlévající dav vyvolávat jména Rachůnek, Marek a Vašíček, nebo radši decentně setrvat v ústraní, jsem osobně moc rád, že zvolili to druhé.
