Ohrožení přijetí státního rozpočtu, revanš TOP 09 Miroslava Kalouska, potvrzení spolupráce rodící se koalice s komunisty. Takovými důvody se snaží politici ze všech stran ve sněmovně interpretovat středeční nezvolení čtvrtého místopředsedy sněmovny, jímž se chtěli stát Petr Gazdík z TOP 09 a Tomio Okamura z Úsvitu přímé demokracie. Všechny tyto důvody jsou s největší pravděpodobností zástupné. Zjevně totiž vůbec nejde o to, zda má sněmovny tři, nebo čtyři místopředsedy. Ani o to, kdo z dua kandidátů do místopředsednického křesla usedne.
Především poslanci hnutí ANO Andreje Babiše spolu s částí sociálních demokratů spíš prostřednictvím volby místopředsedy dolní komory parlamentu rozehráli další hru o samu podobu příští vládní koalice. Oběma by se totiž mohl v pozici sněmovního funkcionáře mnohem víc hodit Tomio Okamura, respektive "jeho" čtrnáct poslanců Úsvitu. Babišovi a spol. jako bič na lidovce při vyjednávání o vládě, okamurovci by je totiž mohli snadno nahradit; části socialistů pokračujících v boji proti svému předsedovi pak zase jako výstraha Bohuslavu Sobotkovi. Pokud by totiž jím preferovaná varianta s ANO a KDU-ČSL zkrachovala, byla by to i v rámci ČSSD "nová situace", při níž by se mohly vnitrostranické karty rozdávat jinak.
Tomu, že právě to mohou být skutečné důvody, proč ve středu nebyl nikdo zvolen, nasvědčuje prostá matematika a výpovědi lídrů jednotlivých stran ve sněmovně, pokud hovoří mimo záznam.
Při středeční volbě místopředsedy sněmovny hlasovalo 190 ze dvou stovek poslanců. Kandidát TOP 09 Petr Gazdík dosáhl svého maxima ziskem 87 hlasů, Okamuru při jeho nejlepším výsledku podpořilo 75 zákonodárců.
Pojďme si spočítat "jisté" hlasy pro oba kandidáty. Gazdík se mohl (plus minus pár jednotlivců) spolehnout na vlastní stranu (26 poslanců), ODS (16 hlasů) a také KDU-ČSL (14 poslanců). U topky šlo o jasnou volbu, stejně jako u ODS. Lidovci jsou si zřejmě dobře vědomi, že je Okamura může snadno vyřadit ze hry o vládu, Gazdíka proto volili jednotně bez ohledu na to, že před čtyřmi lety se významná část představitelů TOP 09 trhla právě od jejich strany.
Prostý součet poslanců tria zmíněných stran činí dohromady 56 hlasů z 87 pro Gazdíka. Na ostatní strany, tedy na ČSSD, ANO a KSČM, tedy zbývalo jen 31 hlasů.
Rudý bojkot, ANO ruce nezvedlo
Dva obvykle dobře informované zdroje on-line deníku TÝDEN.CZ z poslaneckého klubu KSČM trvají na tom, že komunisté většinově nehlasovali pro žádného z kandidátů. "Pro Gazdíka od nás bylo tak pět šest hlasů, pro Okamuru ještě méně. Asi není tajemstvím, že Okamuru podpořil například poslanec Adam, který má v Úsvitu syna," popsal člen blízký vedení KSČM. Druhý pak čísla pro kandidáta Úsvitu potvrdil, co se však týče hlasů pro Gazdíka, odhadl je pod příslibem zachování anonymity dokonce na "deset a možná ještě více".
Co z toho plyne? Z 97 poslanců sociální demokracie a ANO hlasovalo pro Gazdíka zhruba 21 nebo dokonce jen 16 poslanců. Veřejně se ke Gazdíkově podpoře přihlásili pouze socialisté z nejbližšího okolí Bohuslava Sobotky, který prý o Gazdíkovo zvolení velmi stál. "Nezvolení místopředsedy byla velká politická chyba. Předpokládám, že většina sociálních demokratů Gazdíka podpořila, i když - byla to tajná volba," tvrdil Právu například Lubomír Zaorálek. Naproti tomu představitelé ANO v čele se šéfem jejich poslaneckého klubu Jaroslavem Faltýnkem se nijak netajili tím, že měli volné hlasování a řada z nich Gazdíka zkrátka nepodpořila. I kdyby snad však někteří ano, sobotkovci (ČSSD má 50 poslanců) a babišovci (47 hlasů) se podělili o zhruba dvacet hlasů pro kandidáta TOP 09.
A teď si zrekapitulujme čísla pro Okamuru. Před začátkem hlasování měl jistých pouze 14 poslanců Úsvitu. Rovných 61 hlasů mu tedy přistálo od poslanců ČSSD, ANO a KSČM. A to ještě komunisté tvrdí, že od nich získal minimum, možná pár jednotlivců.
Ani pro jednoho z kandidátů nehlasovalo 28 poslanců, přičemž nejvíce z nich bylo s největší pravděpodobností komunistů.
Jak si tato čísla vysvětlit?
Vzhledem k tomu, že křeslo místopředsedy sněmovny není zrovna politické "terno", jde spíš o výpověď o vztazích a stavu v rodící se koalici.
Lze důvodně předpokládat, že Bohuslav Sobotka a jeho věrní nelhali, když se ke Gazdíkově volbě přihlásili. V tom případě má ale Sobotka uvnitř své strany závažný problém. I kdyby totiž z padesátičlenného klubu zvedlo ruku 31 socialistů, pořád jich Sobotkovi 19 scházelo. Okamuru patrně nepodpořili pro jeho intelekt a charisma, ale spíš šlo o volbu proti Sobotkovi. V takovém případě může mít vnitrostranický odpůrce předsedy ČSSD Michal Hašek v poslaneckém klubu ještě více stoupenců, než se odhadovalo. To je pro Bohuslava Sobotku pořádný problém a bude to výrazně komplikovat jeho pozici při sestavování vlády. I to, zda se vůbec skutečně stane premiérem. Ostatně právě to měl možná na mysli Zaorálek, když si Právu postěžoval: "Nechci nikoho obviňovat, ale zřejmě někteří mají pocit, že teď je ta chvíle, kdy je možné to politickým soupeřům nandat. To se může do budoucna projevit i na efektivnosti jednání sněmovny."
Zaorálkova výtka mohla pochopitelně směřovat i na Babišovo hnutí ANO. Z výše uvedených matematických propočtů ale jasně plyne, že Babišovci se přes veřejné deklarace s volbou Gazdíka příliš neobtěžovali. Pro Babiše a spol. je bezpochyby výhodnější být zadobře s Okamurou, než s TOP 09 nenáviděného Miroslava Kalouska. Stručně řečeno: když budou lidovci kverulovat, mohou se bez nich obejít. Jejich čtrnáct hlasů zkrátka nahradí čtrnáctka okamurovců. Ti navíc ani nechtějí do vlády, slibují ji podpořit výměnou za odhlasování zákona o referendu. O vládní posty by se tak Babiš dělil pouze s ČSSD a z dosavadních jednání je zjevné, kdo by měl v takovém tandemu navrch. Proč si tedy nyní neudělat u Okamury oko při vcelku nepodstatné volbě místopředsedy sněmovny.
