Jako s pukem zacházíme na malém českém kluzišti s pojmem "rasismus". Kdokoli do něj svévolně udeří, kopne či šťouchne. On pak nevyzpytatelně a beze smyslu létá od mantinelu k mantinelu. Smutné je, že už tak dost dezorientovanou společnost svými zásahy mate i člověk, který má činit pravý opak. Tedy dávat "hře" s výbušným slůvkem řád a jasná pravidla.
Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové je pohádková povídka spisovatelky Ivony Březinové Mýdlová Madla rasistická a utvrzuje ve společnosti protiromské stereotypy. "Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit... říkala, že jsou to cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou," píše v textu autorka Březinová. Vše ale vzápětí uvádí do zřetelně výchovného kontextu: "‘Někteří cikáni mohou být i docela hodní,' rozhodla se nad kopečkem čokoládové. 'Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.'"
Paradoxní drobností je skutečnost, že úryvek, jejž vládní zmocněnkyně považuje za konfliktní, někdejší ředitelka Muzea romské(!) kultury Jana Horváthová doporučila jako "velmi šťastnou volbu" k zařazení do čítanky pro druhé třídy.
Možná by událost nestála za hlubší zmínku, kdyby ve stejném období bývalý člen skinheadské kapely Orlík před několikatisícovým davem nehlásal svá moudra o "nejkrásnějším československém národu" a české a moravské schopnosti "mezi sebou rozpouštět menšiny"; tedy pokud nás nebudou "v naší vlastní zemi kopat do koulí".
"Je třeba si uvědomit, že my jsme tu většina a že by bylo dobré, kdyby ostatní nás respektovali. To znamená, kdyby třeba menšiny si vážily té většiny," dále kázal při ostravském koncertu Vozová hradba Tour novodobý národní buditel.
Jistě, Landa k žádnému pogromu ani rasově motivovanému násilí výslovně nevyzývá (i když k přípravě na boj ano), ale vadí-li strážkyni lidských práv Monice Šimůnkové znění Mýdlové Madly, temné podtexty Landova proslovu nemůže nevnímat a nechávat bez reakce. Zvlášť když veřejně prohlašuje, že má v sobě přehnaně velkou dávku empatie.
