Odklon politiků od hájení lidských práv je hanba, míní Bubeník

Studentský aktivista z listopadu 1989 Jan Bubeník považuje za velkou ostudu, že současní politici na mezinárodní úrovni ustupují od obhajoby lidských práv, která byla dříve velkou devizou České republiky, respektive Československa. Obavy v něm vzbuzuje to, že vlivní podnikatelé a miliardáři skupují tuzemská média. Celkově je ale Bubeník s vývojem od sametové revoluce spokojen a rád vzpomíná na atmosféru naděje, kterou před pětadvaceti lety zažíval.

Česká republika se podle Bubeníka byla schopná díky lidským právům v mezinárodním měřítku více prosadit. "Tuhle pozici jsme budovali tak, abychom byli hodnověrní, a byli jsme za to respektováni, docela dlouho. A myslím si, že stačí dvě tři vystoupení současné vlády nebo současného prezidenta, abychom to skoro spláchli. To si myslím, že je velká hanba, a musím říct, že se za to osobně strašně stydím," řekl Bubeník.

Bývalý studentský aktivista a jeden z organizátorů studentské stávky v listopadu 1989 se domnívá, že Česká republika se nevyrovnala dostatečně s komunistickou minulostí. "Je vidět, že probíhá - alespoň to tak z médií vypadá - boj o to, kdo bude vykládat historii z archivů," řekl. Podpora, kterou lidé komunistické straně a novým politickým stranám dávají, je podle něj často výrazem frustrace a důsledkem zklamání klasických politických stran a jejich elit.

Bubeníka, který po sametové revoluci na chvíli usedl v tehdejším federální parlamentu, v současnosti znepokojuje, že miliardáři skupují tuzemská média. "To není něco, z čeho by měl člověk mít radost," konstatoval. "Dobré je, že technologický pokrok prohlubuje demokracii přes sociální sítě. Není těžké umístit chytrý článek, nápad nebo názor a ten se může virtuálně šířit. Je zajímavé, jak si společnost vždy najde cestu k sebekorekci," dodal. Z profesního hlediska Bubeníkovi, který přes deset let vede firmu zaměřenou na vyhledávání manažerů, vadí, že státní podniky podle jeho názoru neřídí kompetentní lidé.
Bubeník v minulosti dostal několik nabídek vrátit se do politiky, dosud jich ale nevyužil. Ve dvaadvaceti letech, kdy byl několik měsíců poslancem, dal přednost studiu v USA. "Měl jsem pocit, že toho o životě vím tak strašně málo, že by bylo nehorázné pokoušet se z téhle pozice regulovat život ostatním a říkat, jak mají ten život žít," poznamenal. "Jsem rád, že jsem se z toho vymotal a mohl mít normální život," řekl.

Působení v politice by podle něj mělo být veřejnou službou, kterou by měli dělat lidé, kteří ve své profesi uspěli, mají za sebou rodinné zázemí a ekonomickou nezávislost tak, aby nebyli zkorumpovatelní. "A musím přiznat, že politika je pro mě v tuhle chvíli natolik nepřehledná a natolik neproduktivní činnost, že jsem ještě moc mladý a neklidný, abych měl tu trpělivost tam vysedávat. Možná se to věkem změní, ale byl bych radši, kdybych mohl zůstat v politickém důchodu," řekl Bubeník.

Když se ohlíží za událostmi listopadu 1989, nejvíce vzpomíná na tehdejší atmosféru. "Byla to ta atmosféra naděje a toho, že jsme se přestali stydět za to, že vlastně všichni lžeme," uvedl. Myslí si, že jeho generace měla neopakovatelnou příležitost. "ČR, zvlášť díky reputaci Václava Havla, měla všude dveře otevřené a měli jsme příležitost se podívat tam, kde už dnes otevřené nejsou nebo se otevírají s velkou námahou. To bylo něco, co je neopakovatelné. Kdokoli z mé generace se mohl stát téměř čímkoli. To bylo úžasné," dodal.