Snad nejkurióznější položka na dlouhém seznamu poslaneckých náhrad se neoficiálně nazývá "nábytkovné". K smíchu však není: ročně na ni ze státního rozpočtu padne asi dvanáct milionů korun.
Sektorový socialismus, případně výprodej nějakého levného bazaru. Soukromé poslanecké kanceláře obvykle nevypadají na to, že stát jejich majitelům posílá na zařízení úřadoven přes pět tisíc měsíčně. Pochopitelně: měsíční "nábytkovné" 5200 korun poslanci prostě berou jako další součást mzdy a těch, kdo si za tuto sumu skutečně pronajímají stoly a skříně, je minimum.
V poslaneckém obýváku
Za čtyři roky od voleb do voleb dá stát poslancům na nábytek skoro 50 milionů. Každý zákonodárce by si teoreticky mohl nechat zařídit úřadovnu (ale co když ji bude muset po volbách opustit?) za luxusních 250 tisíc korun. Poslanci jsou však skromní a šetrní. Nejenže nežádají nový nábytek, ale mnozí peníze odevzdávají své mateřské straně. Jejich kanceláře totiž sídlí v centrálních nebo místních stranických sekretariátech.
ČTĚTE TAKÉ: Sexy ČSSD. Má dva návrhy, jak sáhnout na náhrady
Jen v Praze měsíčně vylepší tisíce korun za pronájem i nábytkovné rozpočty ODS, KSČM i lidovců. A co partaje za státní peníze "pronajímají" svým poslancům? "Pan předseda má dřevotřískový stůl, dvě starší skříně, gauč, stolek a sedí opravdu na té nejobyčejnější rozvrzané židli, co stojí asi dva tisíce korun," popisuje jeden ze stranických mluvčích výbavu poslanecké kanceláře lidoveckého šéfa Cyrila Svobody. Poslanec-předseda si ji v sídle strany pronajal od KDU-ČSL včetně nábytku.
ČTĚTE TAKÉ: Sobotka bydlel v Praze, bral příspěvky pro mimopražské
Poslanci Jiří Dolejš a Václav Exner (KSČM) se usadili také v sídle strany, v pražské ulici Politických vězňů. Jejich kanceláře připomínají pokoj průměrné české rodiny sedmdesátých let. Kus klasické obývákové stěny, plyšová sedačka s vysokými opěradly, křesla, starý stůl. (A na modrých stěnách obraz Karla Marxe.)
Foto: Robert Zlatohlávek
