Důvodem pro odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Daniela Hermana byl nadměrný vliv některých politických stran na členy její rady. Radní a politolog Lukáš Jelínek to ovšem odmítá. "Někteří z radních měli v minulosti kontakt k nějaké politické straně a někteří z radních mají v současnosti kontakty k jiné politické straně," přiznává ovšem.
Naděžda Kavalírová (bývalá předsedkyně a nyní řadová členka Rady - pozn. red.) v pondělí vydala prohlášení, že Rada jedná podle politického zadání. Co vy na to?
Já sám o žádném politickém zadání nevím. Jediný člen Rady, který se vyskytuje na tiskových konferencích politických stran, je paní Kavalírová.
Nicméně někteří členové jsou spojeni určitým způsobem s některými politickými stranami. Vy například pracujete v Masarykově dělnické akademii, která má blízko k ČSSD. Nemyslíte, že to mohlo být důvodem jejího prohlášení?
To je spíš otázka na paní Kavalírovou. Já si dovedu představit, že to asi důvodem bylo. To, že někteří z radních měli v minulosti kontakt k nějaké politické straně a že někteří z radních mají v současnosti kontakty k jiné politické straně - koneckonců se to týká i paní Kavalírové - je špatné proto, že je zákon o ústavu nastavený problematicky a nešťastně. Úplně nejlepší by bylo, kdyby se od začátku v zákoně stanovilo, že rada bude nominovaná z řad reprezentantů prestižních institucí, jako jsou univerzity, Akademie věd, církev. Sklízíme jenom plody toho, co se urodilo před více než pěti lety.
Co vás vlastně vedlo k odvolání bývalého ředitele Daniela Hermana?
Důvody byly trojího rázu. První byl, že ústav má digitalizovat dokumenty po někdejší Státní bezpečnosti, tak aby nebyly dostupné jenom nějaké úzké skupince zaměstnanců, ale širší badatelské veřejnosti z řad odborníků. Což je v současnosti problém, protože digitalizace probíhá chaoticky, nahodile a většina digitalizovaných materiálů je prakticky nepřístupná, pokud byste se k nim chtěl dostat přes internet. Druhý důvod se týkal odborných projektů, kdy ústav neměl žádnou koncepci toho, co, v jakém pořadí a s jakou prioritou bude zpracovávat. Projekty vznikaly a zanikaly podle toho, jak přicházeli jednotliví zaměstnanci. Ti ovšem časem odešli - nebo spíše byli propuštěni - a s nimi skončily i projekty. Dost nehospodárně se tak nakládalo s penězi, které měly být ze státního rozpočtu na zkoumání použity.
A ten třetí důvod?
Ten se týkal personální politiky, kdy v průběhu let ústav opouštěla celá řada kvalitních zaměstnanců z řad mladých odborníků. A v případě ÚSTRu, kdy jenom nějakých 8 nebo 8,5 procenta zaměstnanců má titul PhD. a velmi laxně se pracuje na rozvoji kvalifikace, je to další ukázka managementu a jeho personální politiky.
Můžete jmenovat nějaké zaměstnance, kteří odešli nebo byli propuštěni? Já jsem zaregistroval jenom případ historika Vítězslava Sommera.
Kromě Sommera to byli pánové Vilímek, Koura, Blažek, který se mezitím do toho ústavu vrátil, a další. Podobná fluktuace probíhala i na úrovni archivářské.
Možná se pletu, ale neodešli Petr Koura a Petr Blažek ještě před příchodem Daniela Hermana do funkce?
Ano. Ale já hovořím o období, které se neváže úplně přesně k panu Hermanovi, ale váže se i k zakladateli jednoho z jeho předchůdců, Pavlu Žáčkovi, který do Hermanova odvolání byl šéfem jeho kanceláře a fakticky byl hlavou ústavu. Jedním z největších neštěstí bylo, že pan Herman neměl ani kvalifikaci historickou, ani kvalifikaci manažerskou. On přišel do ústavu jako velmi zdatný komunikátor, ale ty klíčové kroky za něj v lepším případě dělal Eduard Stehlík (první náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Eduard - pozn. red.) a v horším případě pan Žáček, jehož éru pan Herman tímto v posledních třech letech pomohl legitimizovat.
Ale ani za současné ředitelky to v personální stránce věci nevypadá tak růžově. Teď dostal výpověď Eduard Stehlík, prý se chystají i další výpovědi. Jak to budete řešit?
To bude muset řešit ředitelka, protože rada ústavu by neměla vstupovat do té všední personální agendy. V případě pana Stehlíka mě ten odchod mrzí, protože přinejmenším pro období zkoumání Protektorátu jde o jednoho z největších odborníků. Potěšilo mě, když mu paní ředitelka nabídla, aby pokračoval na místě náměstka. Ale docela chápu, že to odmítl, protože tam určitě funguje i nějaká loajalita k panu Hermanovi.
