V minulých měsících se zdálo, že ve své straně posilující Petr Nečas zvolna upevňuje i svou pozici premiérskou. Poslední evropská témata ale ukazují, že jakkoli má Nečas mnohé trumfy v rukou, na tomto poli se dál nechává tlačit do kouta.
Nečasovu pozici na domácím eurobojišti dobře dokumentuje vývoj dvou aktuálních témat: půjčka Mezinárodnímu měnovému fondu pro krachující eurozónu a český postoj k evropské smlouvě o rozpočtové odpovědnosti. I když v obou případech byl názor premiéra Nečase zprvu velmi kritický až zcela odmítavý, svým vládním Mefistem Miroslavem Kalouskem se postupně nechal vmanévrovat do postoje k EU mnohem vlídnějšího.
Eurohazard je tu
V případě půjčky MMF je to do očí bijící. Ještě loni v prosinci, když summit Evropské rady rozhodl o půjčce 200 miliard eur na krachující státy eurozóny, premiér označil za těžko přijatelné, že by se na této půjčce dílem 90 miliard korun mělo podílet i Česko. Pouze připustil, že si na druhé straně umí těžko představit, že bychom to mohli odmítnout jako jediní.
Věci se pak daly do pohybu. Účast na záchranném plánu některé státy odmítly (Británie, Bulharsko), ale premiér se přesto nechal dotlačit k řešení sice kompromisnímu (půjčíme MMF "jen" 38 miliard korun), ale přesto nezodpovědně riskantnímu. Peníze totiž sice jdou z devizových rezerv ČNB, ale pokud MMF půjčku - jak se dá čekat - kvůli potížím eurozóny v termínu nesplatí, bude vláda povinna je do ČNB zpět dosypat - a to jde jen dalším zadlužením země.
Pokud jde o druhý problém, evropskou fiskální unii neboli evropskou smlouvu o rozpočtové odpovědnosti, i tam se zprvu odmítavý Nečasův postoj změkčuje. Nejenže nenašel odvahu smlouvu, tvrdě atakující státní suverenitu, z pozice vlády jasně odmítnout a svůj názor zakryl alibistickým požadavkem na referendum, ale tuto středu byl ještě o poznání smířlivější a paktu vyslovil podmínečný souhlas s tím, že by k jeho souhlasu stačila ústavní většina v parlamentu.
Co snese Nečasovo nervstvo
V obou případech, které jsou z hlediska dalšího fungování EU a našeho postavení v ní kruciální, tak nad stanovisky premiéra pozvolna převažují názory ministra financí. Jen bůh a Miroslav Kalousek sice vědí, nakolik je ministrovo euronadšení autentické, ale na tom ani tak moc nezáleží. Ať už Richelieu Kalousek jen plní přání svého stranického předsedy, který je eurofederalistou z přesvědčení, anebo chce jen pragmaticky udělat z TOP 09 tu lepší a pro intelektuály přijatelnější pravici, nad Nečasem zkrátka vítězí.
Přitom premiér má paradoxně mnohé trumfy v ruce. Předně veřejné mínění, které rozhodně žádným půjčkám eurozóně ani bruselským kuratelám nad českým státním rozpočtem nefandí. Pro svůj skeptický názor premiérova ODS dokonce nalézá ve vládě i partnera, Věci veřejné, jakkoli ty k němu došly z trochu jiných důvodů. A koneckonců má Nečas v zádech i stejně naladěného prezidenta, který se na rozdíl od premiéra nebojí věci říkat natvrdo a nahlas.
Možná za Nečasovými názorovými posuny v evropských otázkách není ani tolik mocenské soupeření v koalici a náhle nalezené evropanství Miroslava Kalouska. Už u někdejšího premiéra Mirka Topolánka jsme však zaznamenali zvláštní jev, kdy zprvu zdravě euroskeptický jedinec se častým pobytem v Bruselu a poplácáváním se po zádech s evropskými potentáty změnil málem v eurohorlivce. Snad bude nervová soustava Petra Nečase přece jen alespoň o trošku odolnější.
