Předsedou strany je i dál Radek John a až na pár kosmetických úprav zůstávají Věci veřejné stejnou partají jako dosud. Premiér Nečas je teď musí zaštítit svou nikterak valnou autoritou, anebo se připravit na další odumírání své vlády.
Ne že by se snad volbou druhé v pořadí, šéfky poslaneckého klubu VV Karoliny Peake, bývalo něco výrazně změnilo. Ale mohlo to alespoň zdálky budit dojem, že jde o jakýsi relaunch, tedy znovuuvedení značky na trh. Nová předsedkyně, nota bene ještě ne úplně okoukaná žena, vzápětí zřejmě i první ministryně Nečasovy vlády, s o poznání větším distancem k partajním aférám a s čistým rejstříkem osobních afér...
Véčkaři se ale rozhodli jinak, byť o prsa. V čele VV zůstává Radek John a jakkoli se ve vedení strany zbaví lidí spojovaných s firmou ABL, Vít Bárta zůstane i nadále hlavním vyjednavačem – a fakticky i hlavním mozkem – strany.
"VeVerky" jedou dál
Co to znamená pro samotné véčkaře, je vcelku jejich problém. Vybrali si tuto cestu a průzkumy v dalších měsících a nakonec i výsledek voleb ukážou, zda to byla, či nebyla cesta do pekel. Nás ostatní, kteří si s Johnem, Bártou a dalšími nehrajeme na internetovou demokracii, ale víc než efekt pro VV zajímá dopad na tento stát.
A v tomto ohledu to bude velký nápor na státotvornost, zásadovost a strategické vidění premiéra Petra Nečase. Jeho nemilované vládní "VeVerky" mu totiž svou volbou vzkázaly: zůstáváme stejní, nebude žádná personální revoluce ani katarze po minulých aférách. Takoví jsme a budeme – a vy nás takové berte, anebo nechte být.
Před touto otázkou stál Nečas už jednou, loni v létě, kdy současná koalice vznikala. Ale tehdy si ještě asi plně neuvědomoval, co to znamená vládnout s tak podivnou politickou partou, která vznikla jen jako svérázný podnikatelský projekt. Nečas si tehdy s Johnem a Bártou plácl, dal jim dokonce strategické vnitro a myslel si, že je, politické nováčky, jednoduše převálcuje a přechytračí.
Nečasova volba
Teď je to nová situace. Nečas už vidí, s kým má tu čest a čeho se ještě od véčkařů může dočkat. O to je jeho volba složitější. Má totiž v podstatě dvě možnosti.
Buď může pokračovat ve svém kritickém kurzu vůči VV, jímž v minulých měsících vyhnal Johna nejprve z vnitra a později i z role protikorupčního vicepremiéra. Postoj je to asi morálně čistší, ale limitně se blíží konci této vlády – a s ní i nějakých eventuálních reforem. Nebude-li předseda VV ve vládě, stane se automaticky hlavním opozičníkem v koalici, stejně jako blahé paměti Miroslav Kalousek za vlád Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Pokud dnes mají VV ve vládě jen Josefa Dobeše a Kamila Jankovského, není to pro ně taková hodnota, aby se nenechaly raději zlákat na cestu tvrdých kritiků nepopulárních reforem.
Druhá cesta je sice větší zárukou toho, že kabinet povládne ještě alespoň o něco déle a snad i cosi v parlamentu prosadí, ale je to cesta pro Nečase mnohem, mnohem hořčí. Musel by celou tu Johnovu a Bártovu partičku vzít na milost, zapomenout na aféry, bavit se s ní jako rovný s rovným, vtáhnout jejího předsedu zpátky do vlády a dát mu v ní také odpovídající funkci – zkrátka žádné moralizování, ale účel světí prostředky. A pak už by Nečas musel jen denně nervózně čekat, co zase z hlubin VV vyplave na povrch a za co bude i on sám svým způsobem spoluodpovědný.
Nelehká Sofiina, vlastně Nečasova volba. Ale od toho si stát své premiéry docela slušně platí, aby se uměli ve složitých situacích správně rozhodnout.
