Když jsme za Lubomírem Zaorálkem přišli, měl za sebou nový volební lídr ČSSD už třináct rozhovorů během pár desítek hodin. Přesto se snažil tvářit, že se nás nemohl dočkat. V rozhovoru pro nové vydání časopisu TÝDEN mluvil žoviálně, nebál se ostřejšího výrazu. Ať už přišla řeč na jeho hříchy z mládí, na kafkovské absurdity dnešní ČSSD, nebo na paradox, že socialisté vydávají za mladou, neokoukanou tvář chlapíka, jenž byl v posledních dvaceti letech jedním z nejvyšších funkcionářů strany.
Anketa:
Půjdete na podzim k volbám?
Před časem jste vyprávěl, jak jste v mládí v Ostravě jedl psa a čichal toluen. Nečichl jste si v poslední době znovu, případně nezačali tomu holdovat někteří vaši kolegové z ČSSD?
(Nasazuje dikci Andreje Babiše.) To je samozřejmě zveličené všechno, co tady povídáte o tom jezení psů jako. To tak nemůžete říkat, to by mi mohlo ublížit u významné části voličů, kteří mají psy, a já bych byl nerad, kdyby se šířila tato pomluva. Mám pocit, že to je nějaká kampaň proti mně jako, to je kampaň, to je v podstatě spiknutí a já si myslím, že vím, proč to někdo dělá jako. Já mám především rád psy, jestli chcete vést rozhovor tímto způsobem, tak se daleko nedostaneme.
Nás spíše zajímalo to čichání toluenu v ČSSD.
(Pokračuje Babišovou dikcí.) Tady si myslím, že to je taky nějaká kampaň. (Už vážněji.) Mluvíme o hlubokém socialismu, kde když někdo hovořil o drogách v imperialismu, tak nám to říkal proto, abychom se toho coby imperialistického výmyslu štítili. Což samozřejmě vedlo k touze to ochutnat, protože to bylo něco, co nám upírali. Ale v socialismu - navíc v Ostravě - byly naše možnosti omezené na čikuli a toluen. Což samozřejmě vypadá docela děsivě. Mně bylo nějakých šestnáct a můj otec, když se o tom začalo mluvit, tak mi povídá: Jestli ve škole blbnete s toluenem, tak ti jako doktor povídám: to může skončit špatně hned napoprvé. Já jsem bral otce vážně. Ale určitě byly v mém životě leckteré hříchy, ke kterým bych se nerad vracel. Tohle byla blbost, byli jsme pitomí, nikomu to nemohu doporučit. Tehdy jsme z toho ale měli legraci a říkali jsme, že bubláme. Dokonce jsme dělali takové pitomosti, že jsme bublali uprostřed vyučování ve škole. To jsem byl úplně pitomý. Dělali jsme hrozné věci, v mé minulosti se asi najde leccos. A přiznávám, že se na to budou leckteří soustředit, a jestli nějaký tým hledá, asi se o sobě ještě dozvím strašné věci.
Co jste ještě vyváděl, proboha?
To vám neřeknu, to je práce pro ty týmy. Až s tím budu konfrontován, budu se k tomu vyjadřovat.
Vidíte, my se na toluen či jiné drogy ptali proto, že jste měl emotivní projev o tom, kterak vás může kobliha - symbol Babišova hnutí ANO - vyřadit z kampaně s tím, že to je váš největší nepřítel. Tak jsme si říkali, jestli jste si po letech zase něco nedal. Znělo to dost bláznivě.
To je divný. Co je na tom bláznivého? Ten výrok byl spontánní a přirozeně logický. Protože já před třemi čtyřmi týdny opravdu trpěl, neboť mě začal zlobit žlučník. Zjistil jsem, že nejhorší je pro mě smažené. Tady na ministerstvu jsem snědl koblihu a bohužel jsem zjistil, že je kobliha to největší nebezpečí. Když přede mě tedy někdo postavil koblihu, přirozeně jsem zareagoval, že kobliha je to, co mě dnes nejvíc ohrožuje, to bylo konstatování faktu, to nemělo být vtipné.
