Země, která vězní své hrdiny, nemůže být zemí svobodnou a demokratickou. Na slavnostním shromáždění k sedmdesátému výročí ukončení druhé světové války to na Pražském hradě řekl prezident Miloš Zeman, který kritizoval věznění veteránů ze západní fronty v padesátých letech minulého století. Hrdinství je podle něj jen jedno.
Dobu Pražského povstání v květnu 1945 Zeman označil za zvláštní, během níž už se k Praze blížily spojenecké armády a konec války byl v dohledu. "Lidé mohli spokojeně přežít, a přesto mnozí pražští občané a nejen oni nadřadili nad svůj klid a svoje pohodlí odvahu, odvahu jít na výzvu rozhlasu bojovat," uvedl prezident.
Během Pražského povstání, které vypuklo 5. května 1945, podle nového seznamu vydaného Vojenským historickým ústavem padlo nejméně 2898 lidí, v celé zemi pak další tisíce.
Zeman ocenil veterány, z nichž někteří byli slavnosti přítomni. "Bojovali jste na západní i východní frontě a já se hluboce stydím za to, že bojovníci západní fronty byli v padesátých letech perzekvováni a vězněni. Země, která vězní své hrdiny, nemůže být zemí svobodnou a nemůže být zemí demokratickou, proto nerozlišuji mezi těmi, kdo bojovali na východě, nebo na západě. Hrdinství je jenom jedno," nechal se slyšet prezident.
Poznamenal také, že některé veterány z východní fronty pozve na svou nadcházející návštěvu Moskvy, kam si jede připomenout konec druhé světové války. Tři veterány 8. května povýší do hodnosti generálporučíka.
Hlava státu na ceremoniálu, jehož součástí byla i minuta ticha za padlé vojáky, také pozdravila veterány z Afghánistánu a dalších zemí. Zeman upozornil, že se dnes rýsuje nový nepřítel v podobě mezinárodního terorismu, který je založen na ideologii svým způsobem velmi podobné ideologii nacistického Německa.
Slavnosti na Pražském hradě se vedle několika stovek dalších hostů účastnili také premiér Bohuslav Sobotka, bývalý prezident Václav Klaus nebo ministři. Přítomni byli i desítky veteránů. V současné době jich ještě žije přes devět set.
Celé setkání se neslo ve velmi slavnostním duchu. Vojáci do sálu například donesli historické bojové prapory. Byly mezi nimi třeba Prapor 3. československé samostatné brigády v SSSR, která prošla nejtvrdšími boji u Dukly, nebo Prapor Pěšího pluku 1, který československé jednotce věnovalo francouzské město Arras. Do sálu byla také přinesena prsť z bojišť druhé světové války Brookwood, Dukla, Terezín, Tobruk, Sokolovo a Dunkerque.
Součástí slavnosti bylo i promítání filmových záběrů z konce druhé světové války. Někteří veteráni měli po jeho shlédnutí slzy v očích.
Po skončení následovalo soukromé setkání Zemana s veterány.
