Jeden ministr odchází - a dva noví nastupují. Originální řešení sporu o českého eurokomisaře bude v čase všestranných úspor stát několik milionů korun.
Ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle míří do Bruselu, kde se stane členem Evropské komise. ODS obsadí tento vládní post svým člověkem - a ČSSD zase do kabinetu navrhne vlastního zástupce na nově vytvořenou funkci ministra pro legislativu.
Suma sumárum: vláda nabobtná o jednoho člověka. A tahle vyjednávací klička bude stát dost peněz. Zkusme sčítat, alespoň v hrubých obrysech:
1/ Odchodné pro Füleho: Předně musí dostat ministr Füle odchodné ve výši jednoho ministerského platu navíc, tedy 117 200 korun. Přejde sice na jinou - a lépe placenou - funkci, ale přestane být ústavním činitelem a tím mu na odchodné vzniká nárok.
2/ Plat pro Zářeckého: Nový ministr pro legislativu (ČSSD už oznámila, že to bude Pavel Zářecký) bude do nástupu nové vlády pobírat nejméně šest měsíců ministerský plat včetně náhrad. K němu připočtěme jeden hrubý plat navíc jako odchodné a jsme na částce 885 000 korun.
3/ Platy pro Zářeckého tým: Dnes řídí legislativu ministryně spravedlnosti a ta má na Úřadu vlády "legislativní tým" o pěti lidech. Pokud Zářecký početně okopíruje model svých dvou předchůdců, Cyrila Svobody a Pavla Svobody, bude jeho tým čítat jedenáct lidí: šéf sekce, šéf kabinetu, náměstek, tři poradci, mluvčí, tři sekretářky a řidič. Šesti lidem, kteří přibudou, vyplatí stát za půl roku na platech nejméně 1,5 milionu korun.
4/ Další náklady: Nový ministr a jeho noví lidé budou sedět v nových prostorách, telefonovat, používat kancelářskou techniku, jezdit služebními auty. Odhadnout tyto náklady je obtížné, ale půjde minimálně o statisíce.
Jen za odchodné pro Füleho a platy pro Zářeckého a jeho tým tedy státní pokladna vyplatí více než 2,5 milionu korun, při započtení dalších nákladů určitě přes tři miliony.
V určité fázi jednání mezi šéfy ODS a ČSSD se přitom zvažovalo, že by se dosavadní Füleho funkce úplně zrušila, když už je za námi předsednictví EU i ratifikace lisabonské smlouvy. Odpovídalo by to i tomu, že Mirek Topolánek jen pár dní předtím převzal od občanského sdružení e-Stat.cz Antibyrokratickou cenu Michala Tošovského; za to, jak se dlouhodobě snaží snižovat náklady na státní aparát.
Realita je nakonec jiná: Fischerova vláda posílením o jednoho ministra dosáhne přesně stejného početního stavu, jaký měly i vlády Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka, tedy osmnácti členů. Krize nekrize.
Foto: ČTK, Lucie Pařízková
