Transplantace obličeje
Pomahač: Touha vypadat lidsky poráží strach z komplikací

Můžete nějak laikům srozumitelně vysvětlit, v čem spočívá unikátnost vašich transplantací?

Je to úplně nová špičková aplikace technik, které se dříve nepoužívaly. My vlastně prolínáme transplantační a rekonstrukční chirurgii a posouváme možnosti vrátit lidem části těla. Obličeje nebo třeba ruce. Je tam celá řada dalších dílčích věcí, včetně toho, že ty operace nikdo předtím nedělal. Úplně zjednodušeně řečeno - vymysleli jsme novou operaci, na rozdíl od klasického pokroku v chirurgii, který je dán novými nástroji a technologiemi.

Speciál TÝDEN: 100 nejlepších lékařů

Kdo jsou ti nejlepší lékaři v Česku? Jak poznat onemocnění
a jak si správně vybrat zdravotnické zařízení s nejlepší péčí? Pomohou vám nové léčebné metody?

Speciál můžete zakoupit v našem on-line obchodě SHOP.TYDEN.CZ

Jak vysoká je šance, že tělo pacienta přijme transplantovanou část bez komplikací?

Je nutné objektivně říct, že nějaké komplikace měl prakticky každý pacient. Naštěstí vážnější problémy byly velmi zřídka a pouze v krátkém intervalu po transplantaci. Musím ale poznamenat, že pacient je po zbytek života na lécích, které potlačují jeho imunitu, a to může představovat riziko. Například kvůli infekcím a výjimečně i zhoubným onemocněním, která jsou opravdu velice vzácná. To všechno jsou ale rizika, která je nutno s pacientem před zákrokem probrat. Touha vypadat lidsky a znovu fungovat jako člověk je daleko silnější než hrozba komplikací.

Nakolik se takto operovanému člověku vracejí smysly? Zda v rámci transplantace obličeje může například rekonstrukce nosu přispět k tomu, že může znovu cítit?

Sluch se výrazně nemění. U řady pacientů se ale okamžitě po operaci otevřou dutiny nosní a tím pádem se v podstatě navrací čich, který sice měli, ale kvůli nedostatečnému proudu vzduchu ho nemohli využít. S postupem času - šest, devět, dvanáct měsíců - trvá, než se začne postupně navracet citlivost i motorika obličeje. Jde třeba i o možnost usmívat se. Po zákroku pacient vypadá podobně, jako kdyby měl za sebou těžkou mrtvici.

Jak velkou součástí vaší práce je i psychologie? Kdo s pacienty posléze pracuje? Vy osobně, nebo někdo v týmu?

Máme speciálního psychiatra, který je součástí transplantačního týmu. Zároveň máme ještě jednoho psychiatra zvenčí, který je jakýsi advokát pacienta a snaží se nahlížet na věc dalšíma očima a ujistit se, že bude vše v pořádku. Ta komunikace je rozsáhlá a dlouhodobá.

Spojené státy až nyní přecházejí k povinnému zdravotnímu pojištění. Jakým způsobem si pacienti hradí vaše jistě nákladné operace?

Operace jsou skutečně nákladné, ale očekáváme, že stejně jako to bylo u jiných začínajících oborů, že se jejich cena bude snižovat. Třeba zefektivněním postupu, zkrácením doby operace a podobně, zkrácením doby pobytu pacienta v nemocnici. Když to ale srovnáte s oboustrannou rekonstrukcí prsou, která je poměrně využívána, tak ten rozdíl nákladů není vůbec velký. Porovnáváte přitom něco, co se operuje několikrát týdně, s tím, co se děje skutečně občas. Každý ve své mysli si musí ujasnit, jakou mají oba popisované zákroky váhu v životě člověka. Jasné ale je, že pacient po transplantaci obličeje zůstává doživotně na lécích, které jsou v USA poměrně nákladné. Ročně to vychází kolem deseti tisíc dolarů.

A jak je to s placením?

První operace byla plně hrazená z rozpočtu nemocnice a všichni lékaři pracovali zdarma. Poté jsme získali finanční podporu amerického ministerstva obrany a máme nyní dostatek prostředků. Myslím, že ministerstvo v tomto postupu vidí možnost a směr regenerativní a rekonstrukční chirurgie, která by mohla navracet do normálního života veterány z válek, kde jsou poranění končetin a obličeje daleko častější.