Pověst Prahy nepoškozují v zahraničí jen taxikáři a zloději, ale také revizoři v hromadné dopravě. Cizinci doplácejí nejen na neznalost poměrů a způsobu placení jízdného, ale také na arogantní chování revizorů. S turisty se mnohdy nakládá jako s darebáky, kteří se snaží Dopravní podnik hlavního města Prahy okrást.
Zkušenost Pabla a Juana, studentů práv na Univerzitě ve francouzském Toulouse a původem z Mexico City, je toho příkladem.
Anglicky a francouzsky hovořící šestadvacetiletí kamarádi s cestovními batohy na zádech rozhodně neváhali si lístek zakoupit. Nesrozumitelný návod však nerozluštili, na informacích jim nerozuměli, a tak si koupili tu nejlevnější jízdenku v ceně šesti korun. Při výstupu z metra v zastávce Muzeum je obstoupili revizoři s odznaky a česky se dožadovali nejdříve lístku a poté pokuty.
Pablo a Juan neměli v té chvíli proměněno dostatek do českých korun. Revizoři je proto požádali o doklad totožnosti. Důvěřivému Pablovi a Juanovi posléze sebrali pasy a za navrácení se dožadovali částky 1200 korun. Celou situaci vyřešili až známí, kteří měli Mexičany vyzvednout a provést je po Praze. Ti chvilku s revizory smlouvali, a přestože nedorozumění způsobil návod pro cizince nesrozumitelný, pokutu raději zaplatili.
Být svědkem podobných zážitků turistů, kteří poprvé navštívili Českou republiku, je možné nejen v centru Prahy. Cestující autobusem číslo 119 znají jednání revizorů také důvěrně. Trasa autobusové linky MHD totiž vede z letiště Ruzyně na zastávku metra Dejvická, které je pro ty, co nevyužijí někdy problematickou taxislužbu, vstupní branou do hlavního města. Právě ve zmíněném autobuse jsou kontroly neobvykle časté. „Je to nechutný zážitek, stydím se za takové uvítání v Česku,“ řekl sedmadvacetiletý právník Jaroslav, který linkou jezdí do práce.
| Vztah mezi cestujícím a revizorem se řídí vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. Cestující má povinnost předložit jízdenku, a pokud ji nemá, tak se legitimovat revizorovi. Revizor však nemá ze zákona právo k tomu cestujícího nijak donutit. Nesmí nikoho držet násilím, nutit cestujícího čekat na policii či případně mu nějakým způsobem vyhrožovat. Legitimovat se cestující musí pouze policii. Státní policie může doklady poskytnout revizorovi, městská policie mu však doklady černého pasažéra ukázat nesmí, což v praxi často porušuje. |
Problémy s chováním revizorů připouští i sám dopravní podnik. „Chodí nám tak tři, čtyři, maximálně pět stížností za měsíc,“ uvedla Jana Adamová z oddělení přepravní kontroly. To potvrzuje i další pracovnice, která doplnila důležitou skutečnost. „Většině stížností se vyhoví, protože ne vždy se revizoři chovají adekvátně,“ prohlásila. Nestěžují si pouze zahraniční turisté, ale i Češi. Od nich přichází měsíčně asi dvacítka stížností. Na rozdíl od cizinců jim však většinou pokutu nikdo neodpustí. Převážná část stížností má jeden společný rys – vyčítá revizorům arogantní a nepřiměřené chování vůči cestujícím.
„Revizoři mají vydaný pokyn vedoucího odboru, který je vyzývá k maximální toleranci vůči turistům,“ řekl k tomu Zdeněk Stránský z odboru přepravní kontroly. „Pokuty by měli dávat pouze v případě, kdy je zcela evidentní, že turista nechtěl zaplatit,“ dodal. Revizoři navíc od srpna 2006 procházejí jazykovým kurzem, takže teoreticky by měli být schopni se s cizinci domluvit, což v praxi bohužel ne vždy potvrzují. Podle Stránského se dopravní podnik snaží turistům při jejich stížnostech maximálně vyhovět, protože jsou často zvyklí na jiný systém placení, jiné prostředí a svou roli hraje i jazyková bariéra.
Zdeněk Stránský odmítá, že by za častou neznalost přepravních podmínek ze strany cizinců mohl dopravní podnik. „Myslíme si, že pokyny jsou dostatečné. Například nad každým vchodem do metra visí cedule v češtině i angličtině,“ řekl Stránský. Dopravní podnik má podle něho sám zájem na tom, aby se turisté do Prahy rádi vraceli a neměli tu komplikace. Zároveň však připouští, že revizoři jsou jen lidé a občas situaci prostě nezvládnou.
Foto: Lucie Pařízková
