Pražští záchranáři předváděli všechny složky systému

Dva psi přecházejí po žebříku, ten černý vpředu váhá s každým krokem a zlatý retrívr do něj zezadu vráží hlavou. Nad nimi se ze střechy po laně spouštějí dva hasiči. V budově zdravotnické školy v Praze 4 se koná už posedmé Den záchranného bezpečnostního systému hlavního města Prahy.

Na akci se prezentovali amatéři i profesionálové z několika organizací, z nichž každá má obvykle při záchranných akcích svou úlohu. Velitelem zásahu bývá hasič, dalšími základními složkami systému jsou zdravotničtí záchranáři a městští i státní policisté a další organizace mohou pomáhat. Celá show byla určena především studentům středních škol a žákům devátých ročníků, v druhé řadě i veřejnosti.

Psi i transportér

Na dvoře školy bylo vystaveno několik sanitních a záchranářských vozidel, ale největší pozornost byla věnována psům. Předváděla je tam Záchranná brigáda kynologů Praha, občanské sdružení o 60 členech, z nichž 15 tvoří takzvanou pohotovostní jednotku. „Psy cvičíme ve čtyřech dovednostech: ve vyhledávání v sutinách, prohledávání vymezeného prostoru, vyhledávání utonulých osob a v ‚královské disciplíně‘ stopování,“ popisuje úkoly svých svěřenců Bronislav Přibyl.

„Donedávna se používali téměř výhradně ovčáci, ale už to není pravidlem. Záchranářem může být téměř jakékoli plemeno, kromě těch nejmenších. Může to být klidně i kříženec, staffordshirský bulteriér nebo rotvajler, hlavní je, aby měl rád lidi,“ říká Jarmila Černá, výcvikářka pražských kynologů.

Pracovníci zdravotnické záchranné služby spolu se studenty předvádějí vyproštění člověka z havarovaného auta. Vedle sanitky je připraveno běžné nemocniční kovové lůžko. „To používáme třeba při přepravě pacientů s nadváhou, když je potřeba odvézt je sanitkou na vyšetření a podobně. Chceme ukázat, že se nám vejde do vozu,“ komentují udivené pohledy okolostojící záchranáři.

„Ročně máme asi 110 až 120 tisíc výjezdů, z nich asi pět procent je k úrazům a jen dvě procenta k autonehodám,“ říká ředitel záchranky Zdeněk Schwarz studentům, z nichž někteří možná v budoucnu k záchrance nastoupí.

Na Vltavě působí dvě policejní jednotky

Za plotem školního hřiště parkuje obrněné vozidlo Policie ČR. „Vyjíždíme s ním tak dvakrát měsíčně, hlavně při různých sportovních akcích,“ popisují policisté. Stroj může jet až 90kilometrovou rychlostí, ale jeho hlavní funkcí je stání: když v přední části roztáhne zábrany, může uzavřít celou ulici.

„Policie ČR v rámci integrovaného záchranného systému dohlíží na pořádek v místě zásahu a evakuaci obyvatel a případně sama zachraňuje. Nezastupitelnou funkci má však ve sbírání stop a důkazů, které mohou objasnit důvody a průběh katastrofy, a případně v řešení přestupku nebo trestného činu,“ vysvětluje policejní preventista Jan Holub. Kromě transportéru policisté představili například svůj oddíl poříční policie a speciální pořádkovou jednotku – známé těžkooděnce.

Městskou policii na akci reprezentoval útvar prevence. „Naše práce je pro krizové situace důležitá. Máme zkušenost, že děti dnes mají většinou větší znalosti než rodiče, jak reagovat v případě nehody nebo podobného problému,“ vysvětluje Michal Šembera.

„Jinak máme vlastní záchranáře, poříční oddíl, který například vytahoval písmena utržená ze sochy na Karlově mostě, i kynology, kteří jsou na rozdíl od těch dobrovolných permanentně připraveni ve čtyřiadvacetihodinových službách,“ vypočítává policejní záchranářské útvary. „Mimo krizové situace s námi psi chodí hlavně v noci na hlídky, kontroly v metru nebo tramvajích nebo na obchůzky v parcích a chatových oblastech,“ dodává Šembera.

Do záchranného systému je zapojena i armáda. „Máme tři vojenské nemocnice, kromě Střešovic ještě v Brně a v Olomouci, dále nabízíme svoje posádkové ošetřovny, pokud k události dojde daleko od běžné nemocnice,“ říká major Martin Benda. „Kromě toho máme i dvě polní nemocnice a provádíme odsun raněných z místa neštěstí.“

Červený kříž pomáhá v druhém sledu

Hlavními všestrannými záchranáři jsou v Česku hasiči. V Praze jich slouží necelá tisícovka. „Hasičský sbor máme už od roku 1853, kdy město najalo třicet metařů a vycvičilo je i k obsluze stříkačky,“ připomíná historii hasičů Aleš Pícha. „Dnes máme několik speciálních jednotek: lezce, potápěče, vyšetřovatele příčin požárů nebo chemiky,“ dodává. Chemici z Kamenice, kteří v minulosti například vyhodnocovali situaci po výbuchu jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu, předváděli při ukázce svou „přenosnou laboratoř“ na chodbě ve třetím patře školy.

„V roce 2006 jsme zasahovali u 9741 událostí, z toho jen 25 procent byly požáry. Nejčastěji jsme vyjížděli na technické zásahy – například k sebevrahům na Nuselském mostě, lidem, kteří spadli do jámy, nebo ke zvířatům zaběhnutým na strom – těch bylo 28 procent, dalších deset procent byly likvidace nebezpečných látek a šest procent živelní pohromy. Ve 12 procentech případů se jednalo o plané poplachy,“ vypočítává.

Poslední složkou, která se představila, byl Český červený kříž (ČČK). Jeho členka předváděla, jak se simulují různá zranění. Na figurantech, které namaskovala, pak studenti zdravotnické školy předváděli život zachraňující úkony. Při „opravdových“ katastrofách však ČČK funguje spíš jako zázemí pro pomoc lidem, jejichž život není bezprostředně ohrožen.

„Po povodních v roce 1997 jsme se rozhodli soustředit na druhosledovou pomoc a humanitární podporu,“ připomněl Martin Srb z Červeného kříže v Praze 1. Humanitární jednotky o 21 členech dnes zakládají jednotlivé oblastní spolky ČČK (v Česku jich je 78) a jedna jednotka je celostátní. „V současnosti organizujeme sbírku pro Šalomounovy ostrovy, postižené vlnou tsunami,“ dodává.

Foto: Jan Schejbal