Číhošťský zázrak
Před 70 lety unesla státní bezpečnost kněze Josefa Toufara

Před 70 lety unesla státní Veřejná bezpečnost kněze Josefa Toufara a snažila se ho přinutit krutým mučením ke lživému přiznání. Celé události předcházel takzvaný číhošťský zázrak, kdy se nevysvětlitelným způsobem rozpohyboval půlmetrový dřevěný kříž na oltáři. Státní aparát využil příležitosti a rozhodl se vypořádat s nepřítelem - katolickou církví.

Byla třetí adventní neděle roku 1949 a kněz Josef Toufar vedl dopolední kázání v číhošťském kostele. Ve chvíli, kdy posunkem levé ruky ukazoval ke svatostánku, se rozpohyboval dřevěný oltářní křížek a zůstal stát nakloněný směrem ke kazatelně. Úkaz prý spatřilo dvacet svědků. Toufar si však ničeho nevšiml a na nezvyklou událost ho nikdo po bohoslužbě neupozornil. "Asi tak vprostřed kázání ukázal pan farář na oltář, já jsem se tam podívala a viděla jsem, že se křížek asi dvakrát pohnul," popsala Libuše Zmrhalová.

Druhý den Toufara upozornil na pohybující se kříž jeden ze svědků, kterému důvěřoval. K tvrzení se navíc připojilo několik dalších lidí. Událost se tak rychle rozšířila ve vesnici a dál po celých Čechách. Toufar se proto rozhodl místní občany uklidnit, aby se neznepokojovali zlým znamením. "Nemusíme v tom viděti nějaké neštěstí, protože naše farnost je dobrá, a naopak můžeme to považovati za vyznamenání naší farnosti," uvedl mimo jiné po kázání.

Do zapadlé vesnice se však začaly sjíždět stovky poutníků i zvědavců. Při nedělní mších bývalo v Číhošti tolik lidí odjinud, že na to už nestačila kapacita místního kostela. To se nicméně příliš nehodilo komunistické straně, která v té době otevřeně bojovala proti církvi.

Zdiskreditovat církev 

Stranický aparát v čele s prezidentem Klementem Gottwaldem se tak rozhodl využít situaci ve svůj prospěch. Mimořádnou pozornost tomu věnoval Alexej Čepička, někdejší ministr spravedlnosti a předseda Státního úřadu po věci církevní. Tehdy řídil politické střetnutí s církevní hierarchií a v číhošťském zázraku spatřil příležitost, jak církev zdiskreditovat.

Ve večerních hodinách 28. ledna 1950 unesla Josefa Toufara tajná státní bezpečnost z číhošťské fary. Odvezli ho do valdické věznice, kde čelil brutálnímu vyslýchání a mučení. Čtyři týdny pak prožíval psychické a fyzické týrání, trpěl žízní, hlady a únavou. Vyšetřování prováděla sedmičlenná instruktážní skupina StB pod vedením Ladislava Máchy, který měl pověst sadisty a surovce.

Podle dochované zprávy kněz tvrdil, že nemá žádný podíl na inscenaci rozpohybovaného kříže, navíc to ani neviděl a skutečně to považuje za zázrak. Cílem skupiny ovšem bylo získat jeho doznání a přesvědčit veřejnost, že církev je "podvodná organizace a nástroj imperialismu". Toufarovo přiznání nakonec získali, ale on je následně odvolal s tím, že nemohl vydržet mučení.

Hromadný hrob pro sebevrahy

Až na konci února 1950 byl kněz převezen do pražského státního sanatoria, kde musel podstoupit operaci kvůli zraněním, jež mu způsobilo brutální týrání, pár hodin po ní přesto zemřel. Lékař pod nátlakem StB napsal, že byl důvodem smrti žaludeční vřed. Toufar byl nakonec pohřben na hřbitově v Praze-Ďáblicích do hromadného hrobu, kam se jinak ukládala těla sebevrahů.

Po revoluci začal celou kauzu vyšetřovat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Ladislav Mácha byl obžalován, ale ve vězení strávil pouze jeden rok. Sám se k činu nikdy nepřiznal a obvinění považoval za "systematické pronásledování a šikanu své osoby". V roce 2015 byl před chrámem v Číhošti uspořádán Toufarův pohřeb se slavnostní mší.