Jan Pretel, jediný český zástupce v Mezivládním panelu pro klimatické změny, vítá udělení Nobelovy ceny za mír právě této organizaci. Není tak skeptický jako Al Gore, ani problematiku globálního oteplování (nebo - jak sám říká - změny globálního klimatického systému) nezlehčuje. Na rozdíl od bývalého viceprezidenta Gorea však tvrdí, že změnám je dobré se přizpůsobit, nikoliv proti nim bojovat.
Nobelovu cenu za mír získal pro letošní rok Mezivládní panel pro klimatické změny a bývalý americký viceprezident Al Gore. Nevidíte v tom jako odborník trochu paradox?
Vítám, že cenu získal Mezivládní panel pro klimatické změny. Chápu to jako ocenění osmnáctileté činnosti a jako kolektivní cenu. Nejedná se jen o ocenění klimatologů, ale i hydrologů, oceanologů, biologů, lesníků, zemědělců. Prostě všech, kteří za uplynulých osmnáct let pro tuto věc něco dělali. Rozhodně to není jen ocenění vybraných vědců, jak se také tvrdí. Alu Goreovi cenu také přeji. Měl jsem možnost se s ním setkat, když se přijímal Kjótský protokol. Dodnes si pamatuji jeho projev. Přesvědčil mě o tom, že o této problematice hodně ví, ale samozřejmě jako politik také tuší, které informace veřejnosti sdělit a které ne. V zásadě tu problematiku příliš medializuje a svoje postoje opírá o „nejzajímavější", nejkatastrofičtější a burcující záležitosti.
Ve svém filmu Nepříjemná pravda se však Al Gore podle britského soudce Nejvyššího soudu dopustil několika omylů. Nemystifikuje tedy veřejnost?
Nedá se říct, že dělá chyby. Z nejistých předpovědí, jako například nárůst teploty, zaplavení Manhattanu, tání ledovců, vybírá ty nejkatastrofičtější scénáře a ty předkládá veřejnosti. V podstatě ale nemystifikuje. To, co soud zpochybnil, k tomu mám výtky také. Z celkového pohledu se ale zásadních chyb nedopustil. Problém vyzdvihuje, snaží se lidi varovat. Ale v jednotlivostech. Proto se ztotožňuji s tím, jak rozhodl soud.
Přispěl Al Gore podle vás k pozitivnímu zviditelnění této problematiky?
Svým způsobem tomuto tématu pomohl. Al Gore přinesl do povědomí řady lidí informaci, že problém se změnou klimatu tady existuje. A za to asi také dostal Nobelovu cenu. Více bych uvítal, kdyby Nobelovu cenu dostal jen Mezivládní panel, protože jde o ocenění, které je velmi široké. Možná ale kdyby nebylo Ala Gorea, který to uchvacujícím způsobem zpopularizoval, tak by možná panel tuto cenu nikdy nedostal.
Je obecně problém globálního oteplování spíše přeceňován nebo podceňován?
Problém tu je a je vážný. Některé kruhy, například Evropská komise, problém někdy dramatizují více, než je záhodno. Existují také klimaskeptici, kteří ten problém vyloženě bagatelizují. A to také není správné. Diskuze se proto zužuje na to, jestli a do jaké míry za to může člověk. Jsou extrémy, které tvrdí, že za to člověk může výhradním způsobem, jsou kruhy, které vliv člověka bagatelizují. Člověk zde má určitě významný podíl, ale určitě není jediný, komu je třeba dávat vinu.
Lze oteplování zabránit?
Oteplování zabránit nelze, protože planeta si jako celek bude do jisté míry dělat stejně co chce. Lze však zmírnit povětšinou nepříznivé dopady změn.
Ke globálnímu oteplování se rád vyjadřuje i Václav Klaus. Ač stojí na opačné straně než Al Gore, má i on v něčem pravdu?
Myslím si, že Václav Klaus to dělá proto, aby se dostal k otázce, do jaké míry má smysl investovat do aktivit spojených se snižováním emisí a jestli to skutečně může nějakým významným způsobem přispět. Dívá se na to ekonomicky. Bohužel zvolil, aspoň na počátku, cestu popření existence vlastního problému. Mám ale pocit, že postupem doby se k projevům změny klimatu nestaví tak kriticky a odmítavě, jako se stavěl zpočátku. Otvírá diskusi o ekonomických souvislostech, a to je taky přínos.
Je pojem globální oteplování vůbec přesný?
Absolutně se přikláním k termínu změny globálního klimatického systému. Globální oteplování jako termín moc rád nemám, protože celý, velmi složitý proces zužuje právě jen na problém oteplování. Jestliže se teplota planety navýší za sto let o 0,74 stupně, což je oficiálně zjištěná hodnota, v řadě lidí samozřejmě necelý jeden stupeň nevyvolá žádnou pozornost, nepřiměje je k tomu, aby se k planetě chovali jinak. A tím nemyslím jen snižování emisí, ale také hospodaření s půdou, s krajinou a v podstatě s celým klimatickým systémem. Je notoricky známé, že není problém přiletět z jižní polokoule na severní a lehce přežít dvaceti až třicetistupňový rozdíl. Je jasné, že pak si člověk může říkat, když překonal takový rozdíl, tak co mě burcují s nějakým stupněm. Proto prosazuji termín změny globálního klimatického systému.
Foto: Petra Mášová
