Osud expremiéra Stanislava Grosse je osobní tragédií člověka, který nebyl zralý na funkci předsedy vlády a nyní zemřel příliš mladý, míní deníky ve svých komentářích a nekrolozích. Informaci o Grossově úmrtí mají na titulních stranách.
Mladá fronta Dnes tam má text pod titulkem "Muž, který zklamal", Hospodářské noviny v titulku konstatují, že zemřel nejmladší z dosavadních premiérů, E15 si všímá toho, že jde o prvního z porevolučních premiérů, který zemřel. A titulek článku v Lidových novinách zní: "Vzestup. Pád. Pokání".
Gross, který se v roce 2004 stal premiérem ve svých 34 letech, zemřel v noci na čtvrtek. Podle médií trpěl amyotrofickou laterální sklerózou, při níž nemocní postupně ztrácejí buňky ovládající svalové pohyby. V čele vlády vydržel jen osm měsíců, po aféře s nejasnostmi kolem financování bytu se z politiky stáhl. V dubnu 2014 se v pořadu České televize omluvil lidem, kteří mu tehdy důvěřovali a on je zklamal. Do povědomí veřejnosti zapsal i tím, když vydělal desítky milionů podle kritiků sporným obchodem s akciemi firmy Moravia Energo.
"V pětačtyřiceti se umírat nemá," píše autor textu v deníku E15. To, že Česká republika bude vůbec poprvé v historii truchlit za bývalého premiéra, podle něj připomíná mladost tuzemské demokracie. Komentátor E15 zmiňujě některé sporné momenty z Grossovy politické kariéry. "Gross se vřítil do hry, na niž nebyl připravený. Naučil se hrát i v jejích temnějších zákoutích, ale hru nedokázal ani kultivovat, ani ovlivnit. Když jej v noci na čtvrtek přemohla zákeřná choroba, byl už mužem nemilosrdně semletým tou horší stranou politiky," dodává.
Mf Dnes v úvodu svého komentáře poznamenává, že v noci na čtvrtek odešel z tohoto světa muž, který všeho dosáhl dříve, než měl. Soudí, že Gross se při přebírání premiérského úřadu v pouhých čtyřiatřiceti letech ocitl v situaci, "kterou si nepřál, ale nemohl říct ne". Vladimír Špidla, kterého Gross v čele vlády vystřídal, byl podle autora tak slabým premiérem, že nebylo možné ho v čele vlády udržet. "A Gross musel podruhé s maximální nechutí říct: 'Ano'. Jako by už tehdy tušil, že v tomto zdánlivém politickém megaúspěchu je vetknuta i jeho životní tragédie," píše autor. Z úřadu pak podle autora odešel s ostudou, ale i se slušným balíkem peněz, "které vydělal jako ten, kdo v sociální demokracii nějakou dobu rozhodoval v těch nejdůležitějších věcech." "Odešel však i jako zlomený člověk. Muž, který přijal nečistá pravidla hry, protože buď neměl sílu je měnit, anebo o jejich změnu ani nestál. Ale vnitřně s nimi nikdy nebyl ztotožněn a je zjevné, že se tím až do své smrti nesmírně trápil," dodává Mf list.
Komentátor Hospodářských novin napsal, že Grossovo jméno se před deseti lety, kdy opouštěl post premiéra i nejvyšší politiku, stalo symbolem úpadku politické kultury. Zejména prý proto, že příběh jeho pádu byl stejný jako celá jeho politická kariéra: rychlý, všeobecně srozumitelný, nekomplikovaný. "Pro mnoho jeho souputníků, kteří skrývali podobná nebo často i mnohem nepěknější tajemství, to bylo především varování, jakých chyb je třeba se vyvarovat, zejména pokud něco veřejně vysvětlujete kolem svého bydlení a příjmů," píše.
Komentátor Lidových novin se zamýšlí nad tím, zda existuje cosi jako Grossovo politické dědictví. "Nepochybně, českou politiku značně poznamenal. Byl pionýrem v zakládání neblahých trendů," píše. Jako příklad uvádí třeba to, že jako ministr vnitra se Gross "obklopoval normalizačními esenbáky, přičemž kladl důraz na jejich 'profesionalitu'."
Současně ale tentýž autor v jiném textu uvádí, že politikova smrt je momentem uvědomění si, že funkce premiéra je nejen prestižní, ale i zničující. "Že tlaky na dotyčného jsou nejen obrovské, ale především nepolevující. Že třeba to, kolika lidem takový vrcholný politik pomohl (myšleno v dobrém), se nikdo nedozví, na rozdíl od sebemenšího politického přešlapu. Zkrátka život na vrcholu je z mnoha pohledů nepohodlný," dodává.
