Proti pirátům na motorkách nemá policie šanci

Noční ticho proťaté skřípěním kol. Následující burácení silné motorky, jež jen velmi pomalu mizí v dálce. Tyto zvuky jsou spolehlivým poznávacím znamením arogantních řidičů silných motocyklů, kteří přidávají svým ocelovým ořům plyn bez ohledu na předpisy. Mají přitom několik fint, kterými se mohou chránit před trestem za přestupky.

Motorkářům se často žertem říká „dobrovolní dárci orgánů“, ale je pravda, že jejich nehody jsou tragičtější než jakékoli jiné. V následující tabulce je uveden počet nehod způsobených jednotlivými typy vozidel v roce 2006 a jejich závažnost. Číslo udává počet zemřelých na tisíc nehod způsobených tímto dopravním prostředkem.

Tabulka ukazuje, že bezkonkurenčně nejrizikovějším dopravním prostředkem je motocykl: na tisíc nehod, způsobených motorkářem, připadá přes 41 „dárců orgánů“. Motocykly se slabším motorem jsou mnohem bezpečnější. Pokud jde o celkový počet obětí, jízda na motorce stála v roce 2006 život 99 lidí -  91 řidičů a 8 spolujezdců.

Tři neprůstřelné finty

Dokázat přestupek hazardérovi, který se v tmavé helmě a koženém úboru prohání nepovolenou rychlostí po silnicích, je téměř nemožné.

Před policejní kontrolou mnozí z nich ujíždějí a policisté je obvykle nemají šanci chytit. Policie sice má od loňska 40 výkonných motocyklů, na nich však hlídka honí hříšníka málokdy. „To, zda dopravní situace umožňuje pronásledování pachatele překračujícího rychlost, musí vždycky vyhodnotit policista na místě,“ vysvětluje šéf pražské dopravní policie Pavel Švrčula a dodává, že neuvážený hon za milovníkem adrenalinu může ohrozit ostatní řidiče nebo zkomplikovat dopravu.

Další zbraní v boji proti přestupkům jsou kamery, které měří rychlost. Řidiči motocyklů s oblibou používají trik, který jejich usvědčení zabrání: zakrývají si registrační značku nebo ji ohýbají tak, aby ji kamery nedokázaly rozlišit. „Už při schvalování minulé novely zákona o silničním provozu jsme upozorňovali na to, že by za to měl být stanoven postih,“ připomíná pplk. Jaroslav Pavelka z ředitelství služby dopravní policie (ŘSDP) Policejního prezidia. Pokud je řidič s „kamuflovanou“ značkou nebo dokonce bez ní přistižen, dostává na místě blokovou pokutu do dvou tisíc korun. Pokud ho kamera jen vyfotí, může použít ještě jednu fintu. Může totiž policistům tvrdit, že na motocyklu neseděl on, ale osoba jemu blízká, kterou nechce jmenovat. „Řidič auta je na fotce z měření poznat jak na občance, ale řidiči motocyklu s helmou na hlavě se identita prokazuje jen těžko,“ potvrzuje problém mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka.

Situaci by podle odborníků mohly zlepšit změny v legislativě, důslednější práce policie i lepší dopravní značení. Už nyní se chystá technická novela zákona o silničním provozu, která by zakrývání nebo odstranění registrační značky hodnotila jako přestupek. „Hrozit by měla pokuta pět až deset tisíc korun a až na rok odebrání řidičského oprávnění,“ popisuje Hanzelka.

Především v Praze a dalších velkých městech může pomoci propojování kamerových systémů a efektivní komunikace policejních hlídek. „Pokud motorkář ujede, může technické operační středisko poslat hlídku na druhý konec města, která ho cíleně zastaví,“ popisuje praxi Pavel Švrčula.

Dalším řešením, které může omezit řádění motorkářů, je omezování dopravy. Například u vyhlášené silnice I/9 mezi Liběchovem a Dubou chtějí obce přesvědčit kraj, aby u nich byl od pátku do neděle v dubnu až říjnu zakázán vjezd motocyklů. „Podobné značky jsou běžné v Maďarsku, Rakousku nebo Německu,“ říká Aneliese Beníšková, starostka Medonos, jedné z postižených obcí. „Nedokážu si představit, že by na silnici I. třídy byla značka Zákaz vjezdu motocyklů,“ nesouhlasí s ní mluvčí ministerstva dopravy Hanzelka.

Beníšková by také uvítala, kdyby za vozidlo měl odpovědnost majitel, a nešlo by tak „hodit“ přestupek na osobu blízkou. Podle Jaroslava Pavelky z ŘSDP by tuto změnu uvítali i policisté, ale změny se nechystají. „Myslím, že by to bylo dokonce protiústavní,“ domnívá se mluvčí ministerstva dopravy Hanzelka.

Svou roli v této problematice hraje i evergreen: nedostatek policistů. „Od roku 1993 se dopravní zátěž stále zvyšuje, přibývá silnic i povinností, které mají dopravní policisté plnit, a jejich počet neroste,“ upozorňuje Jaroslav Pavelka. Například v kritickém úseku za Mělníkem se však daří kontroly motorkářů provádět velmi často, což si pochvaluje i starostka Beníšková. „Policie jim to tu znepříjemňuje,“ říká.

Dopravní specialista Stanislav Huml se domnívá, že v současnosti musí policie důsledněji využívat možností, které má. „Je možné použít mobilní radar na motocyklu a tím změřit rychlost i ujíždějícím motorkářům,“ doporučuje například.

Další komplikace: hluk

Kromě porušování předpisů mnozí motorkáři obtěžují okolí i hlukem. Je běžné, že mají vymontované tlumiče nebo jinak upravené výfuky, aby o nich vědělo i široké okolí. „Pokud by řidič s takovým výfukem jel přes hranice, zaplatí obrovskou pokutu. To si nikdo netroufne,“ podotýká starostka Beníšková.

Zařízení na měření hluku policisté při běžných kontrolách nemají. „Pokud je vidět, že je výfuk nějak upravený, může policista požadovat po řidiči homologaci k této úpravě,“ popisuje kontroly mluvčí mělnické policie Karel Sulek. „Motorek a náhradních dílů je ale tolik druhů, že to policisté nemohou na místě posoudit,“ stěžuje si. „Rozhodně se bude diskutovat o tom, jak změnit zákon, abychom na bezohledné motocyklisty měli páky,“ dodává.

Podle Jaroslava Pavelky se zákonem problémy nevyřeší, vždycky ho budou někteří lidé porušovat. „Bezohlední motocyklisté jsou prostě lidé s nízkým právním vědomím,“ konstatuje. „Motorka je životní styl,“ říká Stanislav Huml a dodává: „Motocyklisté stejně nejvíc ohrožují sami sebe.“

Foto: Jan Schejbal, archiv