Dluhy dětí do 15 let by v budoucnu mohly ze zákona přejít na jejich zákonného zástupce či osobu, která je má v péči. Pokud takovou osobu nemá, tak by přešel dluh podle navrhované novely na stát. Podle poslance Patrika Nachera (ANO) až od 15 let mají nezletilí možnost získat vlastní prostředky a hradit své dluhy. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ se také vyjádřil k bytové situaci v Praze a vysvětlil, proč nepovažuje taktiku "pátrání po prázdných bytech" za vhodné řešení.
V jaké souvislosti dětské dluhy nejčastěji vznikají?
V minulosti to bylo kvůli nezaplaceným poplatkům za komunální odpad, aktuálně to jsou například jízdy načerno, dluhy v knihovnách a samostatnou kategorií jsou také účty za mobilní telefon.
Jak navrhujete problematiku zadlužených dětí řešit?
Za dluhy dětí do 15 let mají nést odpovědnost jejich zákonní zástupci, tedy dospělí, kteří o ně aktuálně pečují. Většinou je to rodič, pokud by nebyl, tak někdo, kdo děti vychovává, případně stát. Chystáme se to explicitně zařadit do občanského zákoníku tak, aby se to nedalo obcházet. Působí to dost absurdně, uznávám, vždyť rodiče zcela přirozeně odpovídají za své děti i v jiných oblastech.
Proč právě hranice 15 let?
V 15 letech dostáváme občanku a nabýváme řadu práv. Je to hranice, která má elementární logiku. Ruku v ruce s tímto návrhem jde i změna soudní praxe (občanského soudního řádu), aby se v těch případech rozhodovalo skutečně na základě soudního projednání. Chceme posílit jejich postavení v oblasti procesního práva, aby případy nekončily rozsudky pro zmeškání, pro uznání apod. Jedno navrhované opatření má vést k tomu, aby nezletilí měli vždy zajištěnou kvalifikovanou právní pomoc (např. povinné zastoupení nezletilých osob opatrovníkem z řad advokátů namísto zákonného zástupce, který často není schopen efektivně hájit jeho práva). A pak chceme, aby nezletilí měli zákonem zaručeno projednání věci soudem, nikoliv, aby byly parametry naplněny pouze formálně a soud to tam sázel jako Baťa cvičky.
Takže jde především o fungování českého soudnictví?
Osobně jsem zklamaný z toho, jakým způsobem u nás funguje právo, protože selský rozum a praxe velí, že rodiče nesou odpovědnost za své děti. Tečka. Tak si to představte: rodiče musejí například omlouvat svoje děti ve škole, a zároveň v naší zemi žije přes dva tisíce dětí, na které je vedená exekuce. To mi hlava nebere.
Po dovršení 15 roku by dotyční nesli odpovědnost za své dluhy?
Novela to ošetřuje takovým způsobem, že budou alespoň procesně chráněni, soudy nebudou moci rozhodnout tak zjednodušeně, jako se to děje dnes. Ta hranice má smysl. Od 15 let mají nezletilí možnost získat vlastní prostředky, a tudíž mohou potenciálně i hradit své případné dluhy. Takže ochrana tam je, jak jsem již odpovídal, z hlediska způsobu rozhodování ze strany soudů. V minulosti byl u soudu formálně nějaký zástupce, opatrovník a ve výsledku neměli mladí lidé šanci se dostatečně obhájit.
Nezbavujeme tím děti pocitu zodpovědnosti ve chvíli, kdy by si ho měli začít právě uvědomovat?
Ne, to si nemyslím. Cílem je, aby se nedělo to, co se děje dnes. Že v dětském věku vznikne dotyčnému dluh a úderem 18 roku na něj nastoupí exekutor. On potom musí začít z prvního výdělku splácet dluh, který postupem času "nakynul" a z původní hodnoty se několikrát znásobil. Místo toho, aby řešil věci, které se týkají jeho čerstvé dospělosti, začne řešit dluhy vzniklé v dětských letech.
Ale to stále řešíte problém směrem do budoucna, je to tak?
Ano, ale už uvažujeme, jak se podívat na zoubek aktuálním případům. Kateřina Valachová to řeší a já se k ní pravděpodobně připojím. U člověka, kterému je dnes dvacet let a táhne si dluhy z dětských let, by měla existovat možnost se oddlužit do tří let bez splnění procent, to znamená jít do insolvence za stejných podmínek jako zranitelnější osoby, tedy senioři a zdravotně postižení.
V médiích se v poslední době také zmiňuje kritická bytová situace v metropoli. Magistrát hlavního města Prahy navrhuje, aby docházelo k takzvanému pátrání po prázdných bytech. Jaký je váš názor na takový postup?
Jednak si myslím, že by se měli představitelé města starat o městský majetek, nikoliv o ten soukromý. Do toho jim opravdu nic není. Rozumím tomu, že je tady nedostatek bytů, ale to se má řešit pozitivním opatřením. Protože pátrání po prázdných bytech je jenom povrchní výkřik vzbuzující závist a emoce, který je typický pro tuto koalici. Jak bychom poznali, jestli je ten byt trvale prázdný trvale - nebo pouze krátkodobě? Jak z toho rozpoznám, že třeba někdo nezemřel a pozůstalí řeší zdlouhavé dědické řízení? Byt může být také prázdný, protože se někdo rozvádí, odjel na delší dovolenou... Těch situací může být zkrátka mnoho, život je košatější, než si myslí současná koalice. Obávám se navíc, že majitel trvale prázdného bytu, který se dobrovolně vzdává deseti tisíců za nájem, nechá klidně zapnutá světla a nikdo nic nepozná. Takové majitele to trápit nebude, ale skutečně potrestaní budou ti, kteří mají prázdný byt z nějakých relevantních důvodů.
Takže návrh primátora Hřiba ničemu nepomohl?
Dobře, tak si představme situaci, že všechny důvody proti, které jsem uvedl, neplatí. A skutečně by k takovým kontrolám došlo. Co bychom pak dělali s výsledky analýzy? Byty město zabaví nebo tam někoho násilně nastěhuje? Nebo takovým majitelům zvýší daně? Jestli je ale majitelem skutečně ruský oligarcha nebo italský mafián, jak bývá uváděno, aby se tím vyvolaly emoce a podpora tomuto nápadu, tak dodatečné zdanění hravě unesou a zase to dopadne na někoho jiného.
Jaké je tedy řešení bytové situace?
Zrychlení výstavby, dodržování zákonných lhůt ze strany státní správy a samosprávy, jeden stavební úřad v Praze pro větší stavby, urychlené zahájení výstavby v brownfieldech (nemovitostech zanedbaných a nedostatečně využitých, pozn. red.) a ukončení stavebních uzávěr. V různé fázi výstavby je v Praze asi 55 tisíc bytů a je to o politické odvaze se do toho pustit. To by ale koalice musela být složená ze subjektů, které jsou ideologicky a filozoficky na stejné vlně.
A je to tak?
Bohužel nikoliv. Tato koalice začíná tak, jak jsme my končili. My a Strana zelených jsme měli úplně odlišné názory například na výstavbu, obchvaty, radiály. V komunální politice je to dobře vidět - jedni, kteří chtějí stavět a rozvíjet město, druzí chtějí město spíše zakonzervovat, brání se výstavbě, rozšiřování, novým věcem, maximálně se tak soustředí na cyklostezky. A pokud jsou ve vedení města oba odlišné proudy, vytvoří mix a začnou dělat kompromisy. Tím se dosáhne stavu, kdy se přešlapuje na místě.
Nehrozí rozpad pražské trojkoalice?
To já nevím, ale je vidět, že subjekty současné koalice mají ideologicky úplně rozdílný pohled na správu města. A to není dobře.
