Romové v kontejneru. Jak dopadl Čunkův experiment

Mělo to být rychlé a elegantní řešení: nepřizpůsobivé uklidit do kontejnerů za město. Nyní autor nápadu, Jiří Čunek, kandiduje znovu na vsetínského starostu. Slibuje, že město dá do pořádku. Jenže z jeho kontejnerové čtvrti se pomalu stává ghetto.

"Poschla?" opakuje nevěřícně otázku pán ve sportovní bundě, jako by o vsetínské čtvrti slyšel poprvé. "Tam opravdu chcete?" pronese rozverným tónem, těžko říct, zda je v něm víc ironie, nebo valašského dialektu. "Pořád rovně, to určitě nepřehlédnete," dodá a mávne rukou k horizontu.

Barevné kovové kontejnery, hlavní dominanta čtvrti Poschla, jsou skutečně viditelné už z dálky, od hlavní silnice. Auta tady nemají důvod zpomalovat ani zastavovat a lhostejně sviští okolo neobvyklého urbanistického výtvoru, který na samotném okraji Vsetína stojí už osmý rok. Z jistého pohledu vypadá jako normální bydlení. Domy mají okna a dveře, nikde se neválejí odpadky, mezi dvěma bloky jsou lavičky a na nich lidé, o kus dál pak prolézačky pro děti. Stačí se ale podívat blíž, a patologie místa je okamžitě zřejmá.

Když u kontejnerů na bydlení zastaví cizí lidi, bývá obvykle něco v nepořádku. "Jste exekuce, nebo kdo vás poslal?" chrlí v rychlé kadenci slova mladý kluk společně s kouřem ze své dopolední cigarety. Během okamžiku je kolem kamarádů několik. "Aha, novináři... těch už tady bylo. Nikdo se tu s váma bavit nebude," opře se o kapotu nejbližšího auta a zadívá se na barevné krychle.

Cesta z pavlačáku

První obyvatelé se nastěhovali do prázdných kontejnerů na Poschle na podzim 2006, kdy je sem přivezlo několik nákladních aut, a to z jediného domu uprostřed Vsetína, kterému se říká pavlačák. Ve vyprávění místních obyvatel, politiků i pracovníků neziskových organizací má téměř legendární pověst. Možná proto, že už ani neexistuje. Krátce po vystěhování 41 místních rodin jej tehdejší starosta Jiří Čunek nechal zbourat, dnes je na jeho místě proluka.

V pavlačáku bydlely rodiny, které neplatily nájem. A někteří jeho obyvatelé rušili jiné občany. Vedení města, jemuž dům patřil, se proto rozhodlo zažádat o povolení k vystěhování, což se po několika letech podařilo a soud dal k vystěhování většiny rodin zelenou. A tak lidi z pavlačáku putovali na novou adresu, do kontejnerů na Poschlu.

Tehdejší starosta Vsetína Jiří Čunek dodnes považuje projekt za "dobrý a velice vstřícný". "A to nejenom pro ony Romy, kteří by jinak museli jít na ulici, ale také pro občany města." Nic jiného mu prý v dané situaci ani nezbývalo. "Představte si tolik rodin, jež mají minimálně pět až šest členů, tedy dvě stě až tři sta lidí, by se potulovalo po městě a nemělo by kam jít," říká.

Kýžený efekt se podle Jiřího Čunka ve Vsetíně se zhruba pětitisícovou romskou menšinou dostavil. Došlo k uklidnění situace a významně kleslo napětí mezi Romy a majoritou - dům byl podle bývalého starosty, už jen kvůli množství odpadků, trnem v oku lidem v okolí, i těm, kdo jezdili do polikliniky naproti. "Ozývaly se ale i oprávněné hlasy, že jsme jim neměli nic dávat a měli jsme je vyhodit na ulici. Neměli jsme pro ně nic stavět, když jsme nemuseli, a nemuseli jsme jim dávat žádné byty," tvrdí Čunek.

Celou reportáž si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, který vychází v pondělí 29. září 2014.