Timur, Oleg Koševoj a Zoja Kosmoděmjanská. To byli sovětští hrdinové knih, jež sedmiletému Jaromíru Nohavicovi kupoval táta. Když Jarek povyrostl, objevil sílu ruské poezie, kterou nakazil i publikum. Pětatřicet let poté přijal medaili od Vladimira Putina, na jehož režim uvalily západní demokracie sankce kvůli ukrajinské krizi.
Když bylo Jaromíru Nohavicovi sedm let, začal před spaním louskat první knížky. A pokud můžeme věřit jeho otci, dostával Jarek na čtení hlavně sovětské knihy o hrdinech Velké vlastenecké války. A trochu tátu zlobil, když odmítal zhasnout lampičku, protože se chtěl dozvědět, jak dopadne třeba Příběh o Zoje a Šurovi, dětská kniha o krásné osmnáctileté partyzánce Zoje Kosmoděmjanské, kterou němečtí vojáci chytili při bojovém úkolu a posléze ji mučili a oběsili.
Jaromír Nohavica senior čtenářské zážitky malého Jarka prozradil v roce 1960 v básnické sbírce Velký kruh, kde se dočteme: "Světlo svítí v pokoji. / Marně volám: 'Je čas k spánku!' / 'Táto, čtu si o Zoji, / ještě chvilku, ještě stránku!'"
Sny o sovětské zemi
Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi. Na tomhle starém úsloví je kus pravdy. Především první samostatně přečtené knihy z raného dětství zůstávají v duši jako celoživotní kompas.
Otec Jaromíra Nohavici nabídl synkovi ještě sovětské tituly Mladá garda nebo Timur a jeho parta. Hlavní hrdina první knihy je komsomolec Oleg Koševoj, jenž je zatčen při diverzní akci, a němečtí vojáci ho shodí do hluboké šachty. Zaživa. Příběh o Timurovi je zase vyprávěním o partě výrostků, která pomáhala vdovám po padlých bojovnících.
Nohavicův táta s výběrem knih neměl problém. Poctivě věřící komunista a novinář doufal v lepší a spravedlivý svět, k němuž se dopracujeme nerozlučným přátelstvím se Sovětským svazem. A na vášnivého čtenáře v dětském pokoji byl hrdý: "A když s knížkou v ruce spí, / to ho nerad, nerad budím. / Možná bloudí po stepi / nebo sníh mu čelo studí, // možná že se potkává / s Mladou gardou, s timurovci. / Jen ať se ti, chlapče, zdá / o té zemi celé noci!"
