Institut, který pomáhá zrakově postiženým lidem vrátit se do života, už nedostane od státu ani haléř. Instruktoři jediného mezinárodně uznaného školitelského pracoviště kvůli tomu ani neodjedou do Spojených států, kde měli v září přednášet. Jednoduše řečeno, pokladnička je prázdná.
Přestože ředitel občanského sdružení Pavel Wiener dostal od ministerstva školství v roce 2006 medaili za dlouhodobou vynikající práci v oblasti výuky prostorové orientace a samostatného pohybu zrakově postižených, dnes ministerstvo i sám ministr od financování institutu dávají ruce pryč.
"Přes všechna ujištění ministra Lišky je náš institut opravdu před zánikem," řekl ředitel sdružení on-line deníku TÝDEN.CZ. Kurzy instruktorů, které byly akreditované ministerstvem, muselo sdružení zaplatit z jiných prostředků. "Nemůžeme těm lidem přeci v půlce kurzu říci, že je konec," doplnil Wiener. Jenomže tyto finance jsou již vyčerpány a k poslednímu dni měsíce srpna končí nájemní smlouvy.
Všechno jsme splnili
Školský úřad doposud institut dotoval čtyřmi miliony ročně. To stačilo pokrýt všechny náklady. Přestože Wienerovo středisko splnilo všechny požadavky k získání dalších prostředků, odpovědi z ministerstva byly záporného charakteru. "Podmínkou bylo, že s námi bude spolupracovat 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a její Oční klinika. To jsme splnili. Kdo teď bude všechny odborníky pro tuto oblast připravovat, je záhadou," řekl Wiener.
To, že pomoc pro zrakově postižené je v České republice nedostatečná a institut potřebný, dokládají slova jedné z klientek. "Když jsem oslepla, rehabilitovala jsem dva roky v jednom zařízení. Když jsem odcházela, tak i po té době jsem uměla chodit jen po čtyřech trasách. Lidi, kteří mě učili, mi řekli, že si na slepotu musím zvyknout," říká Renata Rucká, která oslepla ve čtyřiceti letech. Když se náhodou setkala s pracovníky institutu, musela se vrátit na začátek. "Po čtyřech měsících jsem uměla více, než předtím za dva roky," sdělila své zkušenosti nyní již spolupracovnice rehabilitačního střediska.
Dokladem toho, jak je institut v branži známý a potřebný, je čerstvá pozvánka do Spojených států. Američtí kolegové si povolali odborníky z institutu, aby se od nich naučili postupy práce se slepými. Kvůli nedostatku peněz se však do Spojených států nepojede.
Kapesník pro uplakané oči
-489ad82409273_275x183.jpg "Renata Rucká u kamenných mužíků.")
Institut pomáhá zrakově postiženým nejen zlepšit jejich pohybovou orientaci, ale podává pomocnou ruku především po psychické stránce. "V levé kapse mám vždy čistý vyžehlený kapesník, protože ze začátku se vždycky pláče," podotýká Wiener. Začátky jsou nejhorší, ale krásný je pak ten výsledek a úsměv u všech, kterým rehabilitace pomáhá.
Podporu projektu vyjadřovali také děkan Lékařské fakulty Tomáš Zima a primář Oční kliniky Pavel Diblík. Svá vyjádření posílali náměstku ministra školství Dušanu Lužnému. Ministerstvo odpovědělo, že je to velice potěšující informace, ale že Liškův úřad už nemá vůči institutu žádné závazky. "Co bude s těmi lidmi, kteří potřebují odbornou pomoc, nemám ponětí," uzavřel Pavel Wiener.
Přístroj, který pomáhá v komunikaci zrakově postiženým lidem
Foto: IRZP, Robert Zlatohlávek
