"Americký radar mé jmenování neovlivnil. Spíše možná fakt, že jsem kandidátem z novější členské země," říká v rozhovoru pro TÝDEN.CZ Jiří Šedivý, historicky první český zástupce v nejvyšším vedení NATO.
K TÉMATU: Šedivý se dostal do vedení NATO
Kdo stál za vaší nominací na funkci náměstka generálního tajemníka NATO?
Navrhla mne vláda. Byla to dobře prolobbovaná akce, od premiéra přes ministra zahraničí a ministryni obrany, roli v tom hrála i naše stálá mise při NATO.
Jaké budou vaše stěžejní úkoly ve funkci?
Hlavním úkolem bude řídit sekci pro obrannou politiku a plánování, která je jakýmsi strategickým mozkem aliance. Právě tam probíhá vyhodnocování a analýza rizik a ohrožení. Na jejich základě se stanovuje strategický koncept, tedy to, čeho chce aliance dosáhnout a jakými prostředky. Od toho se potom odvozují požadavky na členy ohledně jejich příspěvků v podobě vojenských sil.
Mohl vaše jmenování ovlivnit fakt, že na území České republiky bude patrně umístěn americký radar?
Nemyslím si to. Spíše to mohl ovlivnit fakt, že jsem kandidátem z novější členské země. S radarem to podle mého názoru nemá vůbec nic společného.
Jste zastáncem vybudování radarové základny?
Ano. Měla by to být součást širšího systému zajištění naší bezpečnosti, zejména s ohledem na potenciální hrozbu, která narůstá ze strany států, jako je třeba Írán. Je to v zásadě velice logická odpověď na toto ohrožení.
Komu je Írán nebezpečný?
Především je nebezpečný svému okolí. Íránský režim je jedním z posledních na světě, který podporuje teroristická hnutí, například libanonské hnutí Hizballáh, které stálo za loňskými útoky na Izrael. Navíc působí destabilizačně v Iráku. A dlouhodobě usiluje o získání zbraní hromadného ničení a jejich nosičů středního doletu.
Jaké důsledky bude mít odstoupení Ruska od smlouvy o konvenčních silách v Evropě?
Nevidím v tom nárůst vojenského nebezpečí vůči nám, vůči Západu, to v žádném případě ne. Je to spíš politický krok, kterým chce současné Rusko demonstrovat svoji navracející se sílu. Chce ukázat Západu, že je sebevědomou mocností, která – když to bude považovat za nutné – bude jednat i bez ohledu na smluvní závazky.
Je možné se v tomto ohledu spoléhat na fungování demokratických principů v Rusku?
Pevně tomu věřím. Česká republika i Severoatlantická aliance se snaží i přes to napětí, které dnes panuje, pokračovat v pragmatické spolupráci. Navíc nás s Ruskem spojuje celá řada společných ohrožení, ať jde o terorismus, mezinárodní organizovaný zločin, obchod s drogami, šíření zbraní hromadného ničení… Všechna tato nebezpečí jsou nám společná. Myslím, že zhoršení vztahů je přechodné, a i když může trvat třeba několik let, Rusko nakonec dospěje k názoru, že je pro ně výhodné s námi spolupracovat. A to vůbec nemluvím o vzájemné hospodářské závislosti obou stran.
Zvládá NATO situaci v Afghánistánu?
Podle mého názoru zvládá. Když se podíváme na všechny důležité parametry, jako je například zajištění veřejných infrastruktur, vody, výstavby různých správních a dalších budov, tedy i škol a nemocnic, nebo fungování státu, tak je situace v současnosti lepší než před těmi šesti sedmi lety. A to i přes to všechno, co vidíme ve zprávách, které jen zdůrazňují ty negativní prvky.
Je v pořádku, že Američané v roce 2003 vstoupili do Iráku bez svolení mezinárodního společenství?
V tehdejším kontextu a při tehdy dostupných informacích a zároveň s přihlédnutím k chování režimu Saddáma Husajna samotného to bylo správné rozhodnutí.
* * *
Jiří Šedivý se narodil 20. srpna 1963. Absolvent vojenských studií na londýnské King’s College a politologie na Karlově univerzitě v Praze působil v letech 1996 až 2002 jako externí poradce prezidenta Václava Havla, byl ředitelem pražského Ústavu mezinárodních vztahů (1998 až 2004) a od roku 2004 přednášel v Evropském centru pro bezpečnostní studia Georgie C. Marshalla v Německu. Od září 2006 do ledna 2007 zastával pozici ministra obrany v první vládě premiéra Mirka Topolánka.
Foto: Robert Zlatohlávek
