Test čtenářů
Knihy jsou ztráta času, tvrdí české děti. Jejich znalosti upadají

Čím jsou děti starší, tím méně čtou. Jedna třetina z nich dokonce čte pouze tehdy, když musí, a každé páté dítě považuje čas strávený u knihy za zbytečný. Vyplývá to z průzkumu čtenářské gramotnosti, kterou na konci školního roku uskutečnila vzdělávací společnost Scio.

Zatímco na prvním stupni nepřečte za měsíc ani jednu knihu zhruba deset procent dětí, v osmé a deváté třídě je již počet "nečtenářů" trojnásobný. "Jak děti stárnou, nabídka trávení volného času je větší. Knihy děti tolik neoslovují, audiovizuální kultura, ve které žijeme, před ně staví nové možnosti," vysvětluje Bohumil Kartous ze společnosti Scio.

Své čtenářské dovednosti si vyzkoušelo přes šest tisíc dětí ze základních škol a víceletých gymnázií. Test nebyl zaměřen na gramatiku a stylistiku, ale zejména na práci s textem. "Vzhledem k tomu, že v Česku neexistují standardy, čeho by měli žáci dosahovat, snažíme se pouze naznačit tendence, které v mladé generaci panují," dodává Kartous.

Ze závěrů vyplývá, že každé třetí dítě čte jenom z donucení a pětina všech čtenářů nakonec knihu nedočte do konce. "Přičítám to na vrub jisté roztěkanosti a menší soustředěnosti žáků," uvedl zástupce ředitele pražského Gymnázia Jaroslava Heyrovského Břetislav Zubík důvody, které podle něho vedou k horším výsledkům českých studentů.

To potvrdila i loňská srovnávací studie PISA, podle níž se Češi zhoršili ve škole nejvíce ze 65 zemí světa. Potřeba je podle odborníků přidat nejen ve čtení, ale také ve znalostech cizích jazyků a finanční gramotnosti. Jak uvádí průzkum společnosti Partners z loňského roku, současní mladí lidé se v otázkách finančnictví orientují hůře než generace jejich rodičů.

Testy na vyzkoušení čtenářských dovedností, finanční gramotnosti či přírodovědných znalostí připravuje společnost Scio pro české základní a střední školy, které tímto způsobem mají zpětnou vazbu. "Na jaře chceme také rozjet nový typ testování anglického jazyka, který je založen na standardech Evropského referenčního rámce," tvrdí Kartous. Podle něj tak budou moci jednotliví žáci sledovat, jak se jejich vědomosti a dovednosti mění, jaký udělali pokrok či v které oblasti musejí přidat.