Je to předmět, který se sice nevyučuje, ale přesto se známkuje. Chování se ve školách hodnotí od zavedení povinné školní docházky v časech císařovny Marie Terezie. Teď ministr školství Ondřej Liška rozvířil debatu, zda známky z "mravů" mají ještě smysl. Přestane se tedy chování žáků známkovat?
Pro dnešní seniory je to novinka, nad kterou kroutí nevěřícně hlavou: rodič má právo nechat přezkoumat, zda jeho dítě, dostalo správnou známku z chování. Ministr školství Ondřej Liška teď v rozhovoru pro časopis TÝDEN zapochyboval, zda jsou tyto známky vůbec zapotřebí. "Je to předmět, který se nevyučuje, ale přesto se známkuje. Když má dítě problémy, jež si přináší z rodiny, tak tím, že mu dám horší známku z chování, mu nepomůžu," tvrdí Liška.
Je to tradice
Ostatní politici a historici to však tak jednoznačně nevidí. "Hodnocení mravů má svoji tradici. Přišlo s prvním známkováním, tedy na konci osmnáctého století," vysvětluje historik z muzea Jana Amose Komenského v Praze Jan Šimek. Ve školách tehdy panovaly téměř vojenské pořádky. "Musela se dodržovat povinná školní docházka. Zároveň tehdy moc učitelů nebylo a místo nich vyučovali vojáci, kterým fyzické tresty připadaly normální," popisuje Šimek.
ČTĚTE TAKÉ: Školní uniformy? Děti by je chtěly
Za císařovny-reformátorky žák mohl mít chování buď velmi dobré, dobré, prostřední nebo školnímu řádu neodpovídající. Škála hodnocení se pak několikrát změnila.
Jak šel čas s "mravy" |
Po roce 1805 se chování hodnotilo jako: - velmi dobré, dobré, prostřední, školnímu řádu neodpovídající Druhá polovina 19. století - zrušil se čtvrtý stupeň hodnocení mravů Od roku 1884 se žák choval: - velmi mravně, mravně, nedosti pořádně, nehodně V roce 1905 bylo zavedeno pětistupňové hodnocení - chování bylo hodnoceno jako chvalitebné, uspokojivé, zákonné, nedosti zákonné, nezákonné V roce 1937 bylo chování hodnocené jako - chvalitebné, uspokojivé, neuspokojivé Během války se chování hodnotilo jako: - chvalitebné, uspokojivé, méně vyhovující, nevyhovující V roce 1963 byl ustanoven klasifikační řád, ze kterého vzešlo dnešní známkování chování, které upravuje vyhláška z roku 2005 - velmi dobré, uspokojivé, neuspokojivé |
Například Linhart Prayzler tak obdržel vysvědčení, jehož originál se nachází v archivu Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze. Píše se v něm, že "Týkaje se jeho mravopočestného chování, skrze celý čas se vždy uctivě a mravně choval. V Roztokách dne 5. července 1847."
Rušení známek z chování je nesmysl
Podle dětské psycholožky Zdeny Barannikové by zrušení známek z chování k ničemu nevedlo. "Úkolem školy je i vychovávat. Hodnocení chování by se však nemělo odrazit v klasifikaci z jiného předmětu," míní Baranniková.
S ní souhlasí i sociálně demokratický poslanec Vítězslav Jandák ze školského sněmovního výboru. "Je to jedna z dalších pitomostí této vlády, podobně jako zákaz pohlavků, který navrhla Džamila Stehlíková," míní.
Ředitelka Základní školy Ohradní v Praze, Marie Zimová zastává názor, že hodnocení chování žáků smysl opravdu má. "U problémových žáků se to sice smývá, ale nerušila bych ho."
Podrobnější "historii známek z mravů a z pilnosti" přinese on-line deník TÝDEN.CZ v úterý 3. března v 10 hodin.
Foto: Lucie Pařízková
