Ústavní soud se zastal téměř nevidomé seniorky. Justice musí pečlivěji osvětlit, zda žena skutečně chtěla uzavřít spornou smlouvu o půjčce, na jejímž základě po ní věřitel žádá vrátit 400 tisíc korun. Žena tvrdí, že žádné peníze nepřevzala. Měla za to, že při podpisu smlouvy vystupuje jen jako ručitel.
Případ bude znovu řešit Obvodní soud pro Prahu 4. "V dalším řízení soudy budou povinny řádně se zabývat otázkou, zda vůle stěžovatelky je ve shodě s projevem zachyceným v písemném vyhotovení smlouvy o půjčce," stojí v nálezu soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka.
Ústavní soud zdůraznil, že seniorka je zjevně slabší stranou sporu. "Soudy by tak měly v dalším řízení vynaložit maximální úsilí pro spravedlivé řešení sporu, přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci a důsledně se vyvarovat formalistického postupu," napsali ústavní soudci.
Z dokazování vyplynulo, že iniciátory transakce a faktickými příjemci peněz byla ženina vnučka a její tehdejší přítel, který se s věřitelem osobně znal. Seniorka, jíž tehdy bylo 83 let, s nimi přišla do advokátní kanceláře, kde podepsala několik listin.
Později se žalobou domáhala určení neplatnosti smlouvy, avšak neuspěla. V ústavní stížnosti justici vytkla, že se nezabývala takzvanou námitkou vážnosti její vůle. Podle Ústavního soudu justice skutečně dost nevyjasnila to, zda žena opravdu chtěla takovou smlouvu uzavřít. Mezi textem smlouvy a tím, co si myslela, že podepisuje, mohl být rozpor.
