Sto tisíc lidí!!! Stávka, kolaps, co budeme dělat!? Střet vlády a státních zaměstnanců, školy zavřené (500), a když ne zavřené, tak aspoň jídelny nevaří (2000), nemocnice najely na víkendový provoz... Měl by nastat chaos, páteř státu - úředníci - nedělají, vše by mělo kolabovat. Jenže ono se vlastně skoro nic neděje.
Samo sebou tu akci my, novináři, musíme pořádně nafouknout. (Jen malá ukázka. Blesk má v den stávky duši drásající titulek: "Stávka! Dnes ve školách neuvaří! Blesk: Proč mají mít děti hlad?!" - A pod tímto varovným, děs budícím výkřikem vidíme dvě dívky, z nichž minimálně jedna rozhodně není podvyživená.) Jinak ale klid a mír. V Praze - a nejen zde - kupříkladu normálně jezdí tramvaje, autobusy a metro. Jistě, dopravní podnik nejsou "státní zaměstnanci", ale když oni nestávkují, o štrajku skoro nejde hovořit. Jezdí taky vlaky, autobusy.
Nemocnice najely na víkendový provoz. Tak tam, pokud nemusíte, prostě dnes nepůjdete. A pokud musíte, stejně vás musí ošetřit a ošetří. Je naprosto jisté, že takhle si lékaři vyšší platy nevyprotestují. Ostatně ani to, že tisíce z nich hrozí odchodem do Německa a dalších zemí, s vládou a ministrem zdravotnictví nehnulo. Právě naopak, stát reagoval skoro spokojeně: aspoň prý zavře zbytečné nemocnice a zbytku lékařů rozdělí víc peněz.
Samo sebou, že plošné šetření není spravedlivé. Jeho hlavní chybou je to, že neruší výhradně to, co je zbytečné, že stát stále není ochoten radikálně a smysluplně zhubnout, což je něco jiného než plošně snižovat platy. Ještě horší je, že plošné škrty odnesou nejhůře placení zaměstnanci (příklad: kuchařky ve školách).
Pikantní je, že nestávkují policajti. Ti si stávku posunuli na jiné datum. Ale buďme si jisti, že i kdyby stávkovali, tak si toho nikdo nevšimne. Když si je zavoláte k vykradenému autu, máte pocit, že stávkují permanentně (tedy někteří, ne úplně všichni).
Ještě jeden malý příklad "stávky" - chodníky ve městech. Patří obcím a ty se o ně prakticky vůbec nestarají. Na chodnících s rozbředlým sněhem se stávkuje vesele. Ostatně příklady takových permanentních stávek úředníků a zaměstnanců státu či obcí zná každý z nás z vlastní zkušenosti.
Václav Klaus míní, že stávka (bere ji vážně, jako opravdickou stávku) vypovídá o předácích odborářů. Nemíní to ale tak, že jsou k ničemu, když má stávka tak malý dopad. Řekl o nich: "Nechápou, o co u nás jde. Chtějí odčinit to, že neprotestovali, když se problém veřejných financí začal rozbíhat." To jsou veselé větičky. Klaus tu zřejmě naznačuje, že odboráři už před lety měli zorganizovat stávku za nižší platy ve státní správě a za vyhazování z úřadů. Jinak tomu výroku nelze rozumět.
Suma sumárum: stávka je to směšná. Každá jednodenní stávka, při níž nestojí doprava a aspoň zhruba fungují nemocnice a další zařízení, služby, je k v podstatě k smíchu. Že stávkuje okolo sto tisíc lidí, to je uboze málo. Porovnejme tento český happening se stávkami a bouřemi ve Francii. Ne, tady se nic neděje. Ti, kteří úsporami nespravedlivě trpí, se zatím nedokážou bránit. A je zjevné, že většině stávkujících se nic tak hrozného neděje. Jinak by stávka trvala týden a ochromila by celou zemi. To by se pak Petr Nečas a jeho hoši tvářili úplně jinak.
