Nejhezčí jsou víkendy na začátku jara. To na chalupách a zahradách panuje léčivé ticho. Ale už to zase začíná. Sousedé s ječícími sekačkami útočí na své trávníky.
Na pravidelně stříhaném trávníku je tolik života jako na betonové ploše. Připomíná spíš zelenou poušť, která je ovšem pro řadu lidí vizitkou spořádanosti a společenského statusu.
Na údržbu trávníků se v bohatých státech spotřebuje až polovina pitné vody, miliony tun pesticidů a jiných jedů a další miliony litrů benzinu do motorů sekaček.
Od stádnosti škodící tichu a přírodě vede cesta. Už nejen mezi alternativci letí "živé zahrady". Smyslem takového nesestříhaného pozemku je mimo jiné přilákat na něj divokou zvěř. Nejde o divoká prasata či jeleny, ale třeba o ještěrky, ježky, netopýry či alespoň motýly.
Tito živočichové byli ještě nedávno k vidění v blízkosti lidských obydlí, v posledních deseti patnácti letech však jako by vymizeli. Ubývá dokonce i ptáků. Jedním z důvodů je zřejmě způsob péče o lidské zahrady: mizí z nich ovocné stromy, používá se více techniky a chemie, rybníčky a tůňky nahradily sterilní bazény s kolmými stěnami.
Kdo je tady šílenec
Jak má správná divočina vypadat, je možné od čtvrtka vidět například v pražské Michli. Na Den Země tam Český svaz ochránců přírody otevřel pro veřejnost zahradu, kde ukazuje, jak má vypadat žábám či čolkům přátelské jezírko nebo jak zařídit kompost vhodný jako zimoviště pro plazy.
Zapálenější jedinci mohou vstoupit do soutěžního projektu Živá zahrada (zivazahrada.cz), v němž účastníci dvakrát ročně v určených termínech do svých mapovacích karet zapisují počet druhů havěti, kterou se jim podařilo přilákat na svou zahrádku.
Nevyhrajete nic, možná jen od sousedů sklidíte při počítání ropuch a čmeláků trochu posměchu. Pořád ale budete menší šílenci než zarputilci trávící nedělní dopoledne se řvoucími sekacími stroji.
