Z barokních plastik je na mostě originální už jen Jan Nepomucký, říká historik a ředitel Sbírky starého umění Národní galerie v Praze Vít Vlnas.
FOTOGALERIE: Sochy na Karlově mostě
Kterou ze soch na mostě považujete za umělecky nejcennější?
Vidění sv. Luitgardy od Matyáše Bernarda Brauna. Je to první známá Braunova monumentální socha, která je považovaná za takovou zásadní reflexi berniniovského směru v českém barokním sochařství. Na mostě je dnes umístěna kopie, jako ostatně v případě většiny ostatních plastik.
A které ze soch k té většině nepatří?
Originální je samozřejmě Jan Nepomucký, ty sochy z 19. století také doposud nebyly nahrazeny kopiemi. Ale těch barokních se to s výjimkou Jana Nepomuckého týká všech.
Svatý Jan je zároveň i nejstarší mosteckou sochou…
Jan Nepomucký je jediná bronzová socha, která na mostě stojí, když nepočítáme kříž z Kalvárie. Socha byla na mostě vztyčena roku 1683 a byla vytvořena podle modelu Brokoffova.
K Nepomukově soše se váže populární historka o jeho mučednictví…
Generální vikář Johánek z Pomuka, předobraz Jana Nepomuckého, s ním ve skutečnosti prokazatelně nemá mnoho společného. Zahynul jako nevinná oběť svého úředního poslání, když potvrdil ve funkci nově zvoleného kladrubského opata, čímž zkřížil politické zájmy krále Václava IV. Stal se obětí sporu mezi vladařem a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Mučednictví pro zpovědní tajemství je až pozdější, historicky nepotvrzená tradice. Nejstarší zpráva o ní pochází až z druhé poloviny patnáctého století a je obsažena v kronice rakouského kronikáře Thomase Ebendorfera z Haselbachu.
Je pravdivý druhý podobně oblíbený příběh, o pražském Židovi, který se rouhal ukřižovanému?
Krucifix byl asi prvním uměleckým prvkem, který byl na mostě vztyčen. Původní socha, z níž se dnes dochoval jen fragment, byla vztyčena už po bitvě na Bílé hoře. To byl ten krucifix, který byl zničen v roce 1648 během útoku Švédů. Potom byl nahrazen dnešním křížem, jehož korpus pochází z Drážďan a vedle Jana Nepomuckého je to další bronzový moment na Karlově mostě. Kalvárie byla dodatečně doplněna tím unikátním hebrejským nápisem, ke kterému se váže zase trochu jiná historie.
Jaká?
Dnes se tam každý dočte, že šlo o jakýsi projev téměř antisemitismu. Pražský Žid, který se měl rouhat kříži, byl prý pokutou donucen k tomu, aby tam umístil hebrejský nápis oslavující Ježíše Krista jako mesiáše (Nápis nese slova „Kadoš, Kadoš, Kadoš, Adošem Cevaot“, čili v překladu „Svatý, svatý, svatý Pánbůh zástupů“, pozn. red.). Skutečnost je poněkud prozaičtější, šlo o mocenský boj v rámci pražské židovské obce, konkrétně o rivalitu dvou představitelů pražského rabinátu. Jejich spor vyvrcholil udáním a procesem, který vedl k umístění toho nápisu na Kalvárii.
Která doba byla pro sochy nejkritičtější?
Tak nejvíce byly pochopitelně ohroženy při povodni na konci 19. století, kdy se část Karlova mostu zřítila do Vltavy. Barokní sousoší byla tehdy částečně nahrazena kopiemi. Navíc už v 19. století vznikla představa, že by sochy měly být odstraněny a nahrazeny aktuální výzdobou, tedy sochami z 19. století. To se také částečně realizovalo a navázala na to potom ta unikátní výzdoba ze 20. století, nejmladší sousoší na mostě je dílem Karla Dvořáka. To na jednu stranu dokazuje, že ten most byl živou součástí městského organismu a jeho sochařská výzdoba reagovala na aktuální proudy a události. Na druhou stranu je štěstí, že se neuskutečnily ty nejradikálnější představy. Ty počítaly s tím, že katoličtí svatí budou shozeni do Vltavy a most buď zůstane bez soch, nebo budou na jejich místa instalovány sochy národních velikánů, jako je Jan Hus, Jan Žižka a podobně. Tuto představu jako první prosazoval už vlastenecký důstojník Jan Jeník z Bratřic počátkem 19. století a podobné náměty zaznívaly i po roce 1918, ale naštěstí to neprošlo.
Foto: Robert Zlatohlávek
