Soudce: Nedostatek míst ve věznicích nás nesmí zajímat

Tuzemské věznice jsou přecpané k prasknutí a na svobodě čeká dalších pět a půl tisíce lidí na nástup za mříže. Místopředseda Městského soudu v Praze Luboš Vlasák tvrdí, že na tuto situaci nemohou brát soudci ohled. Plné věznice jsou podle něj selháním ministerstva spravedlnosti.

V evropském kontextu patří Česko mezi země, které mají nejvíce vězňů na sto tisíc obyvatel. Věznice praskají ve švech a podle ministerstva spravedlnosti by pomohlo, kdyby soudci ukládali mnohem více alternativních trestů. Proč se to zatím neděje?
Víte, ten problém je o něčem naprosto jiném. Trestní řád výslovně stanoví, za jakých okolností může soud odložit výkon trestu odnětí svobody. Mohu vás ubezpečit, že mezi tyto důvody nepatří přeplněnost českých věznic. To znamená, že jakákoli komunikace na toto téma mezi soudy a ředitelstvím věznic, a ona zatím není, by byla bezpředmětná. To, že jsou věznice přeplněné, je skutečnost známá desetiletí. Ony byly přeplněné už před rokem 1989, a když byla takzvaná velká amnestie prezidenta Václava Havla, tak se řešení toho problému pouze odsunulo. Nikdy ale nebyla vůle ho skutečně řešit. Nejde o selhání vězeňské služby, nejde o selhání soudu – to je selhání ministerstva spravedlnosti jako servisní organizace, která má zajistit chod justice a výkon spravedlnosti.

Jak to myslíte?
Ministerstvo v tomto opakovaně selhalo. Nyní mluvím o situaci, kdy jenom Městský soud v Praze má vydány desítky nerealizovaných příkazů k zatčení. Obvodní, okresní a krajské jakbysmet. Dostáváme se do schizofrenní situace, kdy na jednu stranu musíme stále zdůvodňovat ministerstvu spravedlnosti nenastoupené tresty, na straně druhé se totéž ministerstvo děsí situace, že by policie ty příkazy k zatčení realizovala.

A co ukládání většího počtu alternativních trestů?
To je pěkné, ale podívejte se na situaci s alternativním trestem domácího vězení. Píše se téměř polovina roku 2011 a faktem zůstává, že elektronické náramky, které by byly jediným způsobem efektivní kontroly, prostě nejsou. Tento trest byl přitom uzákoněn a platí již od 1. ledna 2010.

Tendr na dodavatele náramků provázejí problémy. Ministerští úředníci ale již nyní argumentují, že domácí vězení by mohli zatím osobně kontrolovat pracovníci mediační a probační služby. Myslíte, že to není možné?
Soudci skutečně tento trest ukládají minimálně. Nesnižuji kvalitu a schopnosti probační a mediační služby, ale uvědomme si, že ten trest domácího vězení, který má nahrazovat trest odnětí svobody, má dostávat určitá sorta pachatelů. Pokud tito lidé neměli úctu před zákonem, aby jej již dříve dodržovali, pak se samozřejmě soudce dívá skepticky na to, že by měli úctu a vnitřní disciplínu k dodržování domácího vězení. Oni vědí, že kontrola je minimální. Snadno si spočítá, že když mu ve čtyři odpoledne - nebo lépe v půl desáté večer - přijde kontrola a on poté vyrazí do ulic, má více než devadesátiprocentní jistotu, že žádná další nepřijde. Elektronické náramky jsou prostě alfou a omegou trestu domácího vězení. Pokud ministerstvo nezajistí jejich dodání, provozování a fungování, nemůže s ukládáním domácího vězení počítat.

Situace je ale opravdu vážná a podle některých hrozí opakování situace z roku 2000, kdy musel být na příkaz tehdejší šéfky vězeňské služby Kamily Meclové dočasně zastaven nástup trestů. Nemůže vás ministerstvo nutit, abyste mu vyšli vstříc?
Ministerstvo nemá páky, jak soudce donutit tento trest ve zvýšeném počtu ukládat. My jsme vázáni zákonem a přání ministra spravedlnosti nás v tomto ohledu mohou skutečně nechat chladnými. Trvám na tom, že stejně jako v zajištění dostatečného množství prostor pro výkon trestu selhalo ministerstvo i při realizaci kontroly výkonu tohoto trestu.

A co obecně prospěšné práce?
To je další iluzorní věc, která by podle některých mohla snížit počet lidí ve věznicích. Ten trest se už nyní poměrně často ukládá, ovšem zapomíná se na to, že v mnoha případech dochází k přeměně na trest nepodmíněný. Kontrola výkonu tohoto alternativního trestu je desetinásobně vyšší než u domácího vězení. Mnoho odsouzených ale i tento mírnější trest nedodržuje a skončí za mřížemi.

Jak ale kritickou situaci vyřešit? Vězeňská služba v součinnosti s ministerstvem spravedlnosti kvůli nedostatku míst už začala přebudovávat na cely veškerá volná místa ve věznicích, jako jsou kanceláře, sklady nebo společenské místnosti...
Možná to bude znít trochu tvrdě, ale nedostatek prostor pro odsouzené nemůže - a v některých případech ani nesmí - soudce zajímat. Jak by mohlo být spravedlivé to, že před šesti lety dostal pachatel nějakého trestného činu nepodmíněný trest, ale nyní ho jenom z toho důvodu, že není místo, nedostane? Musí platit padni, komu padni. Tyto symptomy ale přece muselo ministerstvo vnímat už dávno. Chápu, že budou tvrdit, že se situace nyní vygradovala, a nové politické vedení ministerstva se bude hájit krátkou dobou ve funkci. Pravdou ale je, že ten odborný aparát tam na ministerstvu sedí léta. Museli to vědět. Tenhle problém prostě musel nastat.