Dožije se vůbec devadesátiletý bývalý náčelník komunistické Veřejné bezpečnosti Josef D. soudního procesu, v němž je viněn z toho, že se v 50. letech v totalitní akci Kulak podepsal na likvidaci rodin soukromých zemědělců? Zahájení procesu se stále oddaluje. Tentokrát případ téměř 59 let starého zločinu vázne na soudech. Není totiž jasné, který by se měl kauzy ujmout.
"Věc byla předložena Krajskému soudu v Hradci Králové, který musí rozhodnout o místní příslušnosti," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ okresní státní zástupce v Jičíně Michal Chvojka, jenž kauzu dozoruje. Státní zástupce podal koncem letošního ledna obžalobu k Okresnímu soudu v Jičíně. Ten však zjistil, že zločin, za nějž Josefu D. hrozí až desetileté vězení, se stal na Turnovsku, čímž patří do místní příslušnosti Okresního soudu v Semilech.
Jak Michal Chvojka upozornil, semilské státní zastupitelství se z případu vyloučilo pro podjatost, a to již zhruba před čtyřmi lety. "Vznikla obava, že existovaly příbuzenské vztahy někoho z potenciálních pachatelů - jejich okruh nebyl tehdy zcela jasný - s někým z prokuratury z 50. let," vysvětlil šéf jičínských státních zástupců.
Bývalý náčelník VB Josef D. je jako člen "komise ustanovené při ONV Turnov pro projednávání otázek dalšího začleňování rodinných celků potrestaných vesnických boháčů" viněn z toho, že 8. dubna 1953 rozhodl bez zákonného podkladu o vysídlení sedláků Jana B. (1923), jeho ženy a dvou malých dětí z obce Libíč a Václava M. (1917) ze Soběslavic. V jeho rodině přišli o střechu nad hlavou rodiče, manželka a dvouletý syn.
Poškození, aniž stanuli před soudem, byli bez právně podložitelného odůvodnění zbaveni ústavně zaručených svobod pobytu a pohybu a možnosti svobodně vykonávat výdělečnou činnost. Místo jejich budoucího trvalého pobytu jim bylo přikázáno úředně, a to včetně pracovního zařazení na příslušném státním statku. Bylo tak "dosaženo komunistickým režimem sledovaného cíle - likvidace vesnických boháčů a větších soukromých zemědělců".
"Kozárna" s bobky
Perzekuce Jana B. z Libíče na Turnovsku začaly záhy po roce 1948. Jejich statek byl komunisty postupně připravován o pracovní síly a hospodářské stroje. Situace se brzy stala natolik kritickou, že nemohli odevzdávat státu předepsané dávky, což uvrhlo otce rodiny do vězení a vedlo k zabrání majetku. Miroslava B., manželka estébáky uvězněného sedláka, zůstala na statku pouze s dětmi, tříletým Janem a sedmiletou Miloslavou, a to naprosto bez prostředků.
Vystěhována byla 21. května 1953 jen s minimem nejnutnějších věcí. Musela prosit o každou drobnost, nesměla vzít dětem ani hračky. Všechno se muselo vejít na jedno nákladní auto. Tajní matku s dětmi odvezli do hygienicky naprosto nevyhovujících prostor v obci Březina na Pelhřimovsku. Byl to starý pivovar s hliněnou podlahou, mokrými stěnami, běhaly tam kozy a všude se válely jejich bobky. V objektu, kterému říkali "kozárna", nebyla ani voda. Muselo se pro ni na náves.
Pravomocným verdiktem s odsuzujícím rozsudkem skončil prozatím jediný případ násilné kolektivizace: několik let se táhnoucí kauza bývalého předsedy Národního výboru v Brníčku u Uničova Ladislava Nakládala. Ten dostal osmnáctiměsíční podmínku za vystěhování sedláka Jiřího Nohavičky ze statku.
