Od září začne v Česku působit už druhá vysoká škola založená firmou za účelem vzdělávání odborníků pro soukromý sektor. Stávající vzdělávací instituce totiž neumí připravit studenty tak, jak podnikatelé potřebují. Problém má však i druhou stránku. Mnohé společnosti čekají na nabídku od univerzit, přestože by o spolupráci zájem měly. A ministerstvo ji finančně podpořit nemůže.
Společnost Unicorn následovala příkladu Škody Auto a založila si vlastní vzdělávací ústav. Unicorn College dostala akreditaci k vysokoškolskému vzdělávání k 28. 11. 2006. Co ji k tomu vedlo? Neschopnost státních univerzit připravit své studenty na praktické potřeby potenciálních zaměstnavatelů. „Když najmu absolventa z matfyzu, ovládá perfektně algoritmy, ale neví, co je to faktura. Ekonomové zase něco tuší o byznysu, ale například jejich návrh na systém pro pojišťovnu počítal první etapu víc než měsíc," vysvětluje majitel Unicornu Vladimír Kovář. Účelem je proto vychovat lidi pro manažerské pozice schopné propojit ekonomické a technické myšlení.
Do prvního ročníku školy by mělo na podzim nastoupit 100 až 200 lidí. "Takový počet lidí bych dokázal okamžitě zaměstnat, ale jsem si jist, že se prosadí i jinde. Jejich nástupní měsíční plat bych viděl někde na úrovni ročního školného," říká Kovář, jehož studenti budou platit škole 30 tisíc korun za semestr.
Podobný záměr stál i za vznikem první „firemní“ univerzity, Škoda Auto Vysoké školy (ŠAVŠ). "Chtěli jsme vytvořit studijní program, který by připravil odborníky pro práci ve velkém nadnárodním strojírenském podniku," představuje vizi ústavu jeho prorektorka Miroslava Nigrinová. ŠAVŠ v teoretické části výuky kombinuje ekonomické a technické vzdělávání s důrazem na cizí jazyky a rozvoj „soft skills“, tedy vyjednávacích schopností a týmové práce. Školné je zde proti Unicorn College zhruba poloviční, přímo ve Škodovce nebo u některého z jejích dodavatelů se uplatní asi 60 procent absolventů.
Všechno jde, když se chce
I mezi českými vysokými školami se najdou „bílé vrány“, často jsou zmiňovány například Technická univerzita v Liberci nebo Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. „Na liberecké univerzitě probíhá průmyslový výzkum vždy ve spolupráci s konkrétním podnikem. Univerzita přichází s novými myšlenkami a novými způsoby řešení. Následně hledá partnera, který je schopný tyto myšlenky zpracovat a realizovat," vysvětluje rektor univerzity Vojtěch Konopa. Takzvaná doplňková činnost univerzitě ročně přináší několikamilionový zisk. Zpětná vazba, kterou spolupráce s firmami školám přináší, jim navíc umožňuje identifikovat vlastní slabá místa a pracovat na nich. Pozitivní příklad uvádí i kancléřka VŠB-TUO Šárka Vilamová: „Na škole vzniklo Centrum transferu technologií, které se soustředí na převádění technických řešení, poznatků a zkušeností do praxe."
Podle odborníků v ČR stále existuje prostor pro vylepšení. Například v oblasti daňových odpočtů nákladů na výzkum zadaný škole (v současné době jsou možné jen tehdy, pokud výzkum probíhá přímo ve firmě). Menší ochotu ke spolupráci navíc vykazují i samy firmy. "Ve světě vysoké školy z velké části podporuje průmyslová sféra. Vybavení laboratoří univerzit berou renomované firmy jako výzvu. U nás jsou dary podniků vysokým školám výjimkou," říká Konopa.
Petr Matějů, poradce ministryně školství Dany Kuchtové, zase vidí prostor ke zlepšení i na straně univerzit: "Myslím, že ani zdaleka není využíván prostor, jenž vznikl novelou zákona o vysokých školách, která vysokým školám umožnila vstupovat do obchodních společností."
Svou roli hraje i obor, ve kterém škola působí. "Jsou školy, které již dlouho a velmi intenzivně spolupracují s průmyslem, mají zakázky, společné projekty a tak dále, a jsou školy, které jsou na tom mnohem hůře,“ popisuje situaci Petr Matějů. Rozhodující však podle něj zaměření není. „Nejdůležitější není obor, ale zájem školy o spolupráci a schopnost přitáhnout zájem,“ říká. Jistý vliv má i postavení instituce v rámci regionu, protože v menších městech je komunikace snazší.
Komunikace a spolupráce
Pravidelná komunikace, kterou kvalitní spolupráce mezi školstvím a privátním sektorem vyžaduje, přitom v Česku probíhá na mnoha úrovních. Výměnu zkušeností a pomoc při jednání s úřady nebo žádostech o granty vysokým školám a dalším odborným institucím nabízí Asociace inovačního podnikání ČR. České centrum pro podporu inovací zase propojuje 71 výzkumných center po celé Evropě a soustřeďuje poptávky a nabídky technologií.
Nemalé peníze vkládá do této oblasti i agentura CzechInvest. "Na začátku dubna chceme spustit portál Spoluprace.org, který se zaměří speciálně na konkrétní projekty spolupráce škol a podniků," říká generální ředitel instituce Tomáš Hruda. Půjde o databázi možností spolupráce a informací o vybraných organizacích. CzechInvest zprostředkovává i čerpání peněz z evropských fondů. Konkrétně třeba v rámci programu Prosperita bylo investováno 1,6 miliardy korun do vědeckotechnických parků a podnikatelských inkubátorů, v roce 2007 se k Prosperitě připojí ještě Trvalá prosperita (3 miliardy korun) a Spolupráce.
Na komunikaci jednotlivců s firmami se zaměřuje portál Careermarket. Zatím se soustředí na studenty a absolventy přírodovědeckých fakult Univerzity Karlovy. Kromě fakult jsou jeho partnery například Svaz průmyslu a dopravy nebo Hospodářská komora ČR.
Pomoc podobným projektům ze strany ministerstva školství je pouze morální. "Bohužel nejsou vyčleněny žádné finance na tuto podporu. Důležité je uplatnění samotných studentů v praxi, kterou mohou získat u soukromých firem. Do budoucna MŠMT plánuje zintenzivnit spolupráci (spolufinancování vysokoškolského vzdělávání soukromou sférou)," uvedla pro TÝDEN.CZ mluvčí úřadu Michaela Taschnerová.
Poznej své slabiny
Na problémy v komunikaci vysokých škol a soukromého sektoru a v nedostatečné orientaci na praxi už poukázalo několik výzkumů, například Analýza spolupráce vysokých škol s výrobními a servisními podniky zpracovaná Centrem pro vysoké školství v letech 2002 až 2004. Kromě požadavku firem na větší přizpůsobení studijních programů nárokům zaměstnavatelů zdůrazňuje i to, že samy firmy při přijímání absolventů často nerozlišují mezi bakaláři a magistry. Školám navíc chybí zpětná vazba a mnohdy nevědí, jak se jejich studenti uplatňují v životě.
Podobnému tématu se věnuje i analýza Univerzity Palackého v Olomouci provedená ve spolupráci s dalšími organizacemi v rámci projektu na podporu tzv. outreach, tedy zjednodušeně řečeno otevřenosti vysokých škol. S vysokými školami podle ní sice spolupracuje až 92 procent oslovených firem; většinou jde ale o spolupráci s jednotlivými studenty, kteří přicházejí na praxi, hledají si místo nebo s nimi spolupracují při tvorbě diplomových a dalších prací. Firmy samy nechtějí být aktivní a čekají na iniciativu ze strany univerzit. Přitom však požadují vysoce kvalitní služby, za které jsou ochotné zaplatit odpovídající cenu.
"Českým univerzitám chybí zejména vlastní marketing, komunikace s okolím a celkově větší iniciativa managementu. Školy dnes disponují dostatečným potenciálem pro zajištění praktických zkušeností, ale využívají ho pouze z třiceti procent," myslí si Alena Husárová, která projekt zpracovávala.
Nedostatečnou spolupráci státu a firem v oblasti vysokého školství dále zdůrazňují čísla o financování vzdělávání. Ze soukromých zdrojů (tedy nejen od firem, ale také od studentů) jde podle údajů z roku 2005 do univerzitního sektoru jen 14 procent peněz, zatímco v zemích OECD je to průměrně 22 procent. Rekordmanem v tomto směru jsou USA (66 procent), Austrálie (49 procent) a Kanada (40 procent). Špatná spolupráce tak přispívá k celkovému podfinancování českých vysokých škol, do nichž proudí necelých sedm desetin procenta HDP, oproti 1,3 procenta v průměru v zemích EU. Celkově vyšší výdaje v poměru k HDP přitom mají právě státy s velkým podílem privátních financí ve školství: USA (2,7 procenta), Kanada (2,6 procenta).
Foto: Robert Sedmík, Jan Šilpoch, Karel Šanda
