Očima Ivana Motýla
Spravedlnost? Za Bedřišku podmínka, za Vítkov 22 let

Státní zástupkyně navrhla žhářům z Ostravy tresty od 10 do 18 let, soud v pátek vynesl podmínky. Jako když kantor navrhne pětku na vysvědčení a ředitel změní známku na výbornou.

Jako by ani nežily v jednom státě a nepracovaly pro stejnou justici. Státní zástupkyně Brigita Bilíková navrhla pro ostravské žháře z osady Bedřiška za pokus o několikanásobnou vraždu vysoké tresty (10 až 18 let či trest výjimečný), až by žháři "v lochu zčernali". Soudkyně Lenka Čechová se ale v pátek spokojila s podmíněnými tresty a oba pachatele z lochu (vazební věznice) nechala okamžitě propustit.

Něco shnilého v českém soudnictví

Nezávislost soudnictví je krásná věc. Páteční soud v Ostravě ale spíše vypovídá o totálním právním chaosu v českém soudnictví. Připomíná mi to příběh, který jsem zažil za komunismu na gymnáziu, když kantor nechal jedno prominentní dítko propadnout z dějepisu, ale soudruh ředitel to "nějak" udělal a z nedostatečné byla na vysvědčení výborná.

Za bolševika byly pořád nějaké vyšší zájmy. V nezávislém soudnictví ale přece není možné, aby se tak radikálně lišil názor státního zástupce a soudce. Návrh žalobce na potrestání pachatelů by měl být opřen zhruba o stejné fundamenty, s jakými pracuje soudce v rozsudku. Názory státního zástupce a právníků v talárech by se měly odlišovat jen v detailech, tedy v reálu o pár let vězení. Nikoliv o dvacet a více roků, jak se tomu stalo v Ostravě.

Dům by shořel jako papír

Jedna strana se ukázala naprosto nekompetentní, teď jde jen o to, zda to byla žalobkyně, nebo vařila z vody soudkyně. Publicista a ochránce lidských práv Markus Pape má jasno. Selhala soudkyně. Pape upozorňuje, že už v devadesátých letech soudci vynášeli obdobně směšné rozsudky ve věci žhářských útoků a série útoků díky tomu neustále pokračovala.

Po soudu s vítkovskými žháři, kteří dostali dvaadvacetileté tresty, se zdálo, že stát konečně pochopil, že šílenci s molotovovými koktejly patří za mříže. "Výrok soudkyně ohledně Bedřišky je nyní jasným signálem pro žháře v této zemi. Mohou zase házet granáty do rodinných baráků, ale nesmí se přitom nic stát. Všechno je zase při starém," prorokuje Pape.

Rekapitulace z Bedřišky

V ostravské romské osadě Bedřiška se útok zápalnou lahví s mimořádně hořlavým éterem odehrál letos v březnu. "Bylo kolem čtvrté ráno, když  jsem ucítila podivný zápach. Na koberci u schodů z mého dětského pokoje něco hořelo. Rychle jsem běžela pro vodu a lahev uhasila," vyprávěla mi v napadeném domku jen několik hodin po útoku čtrnáctiletá Sabina Podraná. Vyděšená, že ji chtěl někdo nechat uhořet ve spánku.

A s ní i dalších deset lidí, kteří ten den spali v dřevěném "finském" dvojdomku, který na Bedřišce vyrostl v roce 1950 jako provizorium pro hornické brigádníky. "Shořelo by to tady jako papír," uvažoval přede mnou Dušan Podraný, otec nezletilé Sabiny. "Hned jsem měl před očima Vítkov," dodal.

Pozitivní signál pro neonacisty

I když znalci u soudu potvrdili, že dům v Bedřišce mohl shořet na popel do pěti deseti minut, soudkyně odmítla, že šlo o pokus o vraždu. Útok prý neměl rasový charakter, šlo o sousedský spor a ten lze zřejmě řešit i nočním žhářským útokem. Byť s rizikem, že soud potrestá rozdivočelého souseda podmínečným trestem.

Nebo snad páteční soud potvrzuje slova Václava Klause, který odmítl výši trestů pro vítkovské žháře a považuje je za zbytečně exemplární? Tragikomický proces se žháři z kolonie Bedřiška, v němž se žaloba sekla o celých dvacet let ve srovnání s rozhodnutím soudkyně, teď v každém případě činí z vítkovských žhářů ještě větší obětní beránky.

A soudkyně Čechová tak svým rozhodnutím nepřímo křísí dosud zpacifikovanou neonacistickou scénu. Brzy se jistě dočkáme nějaké demonstrace za propuštění nespravedlivě odsouzených žhářů z Vítkova, zatímco někde v garážích už náckové plní éterem další zápalné lahve.