Nejvyšší správní soud (NSS) sklidil kritiku ústavních soudců za to, že se v kauze Terezie Holovské šířeji vyjádřil k problému s vícenásobnými podpisy zákonodárců na podporu některých uchazečů o funkci prezidenta. V dané situaci to nebylo přípustné, uvedl Ústavní soud v odůvodnění středečního usnesení, jímž odmítl stížnost Holovské, která sama chtěla kandidovat na prezidenta, ale měla jen jeden občanský podpis.
Ústavní soud usnesením zároveň potvrdil jako správný postup NSS, který stížnost Holovské taktéž odmítl, a to z procesních důvodů. Domáhala se totiž zrušení registrace pěti kandidátů s vícenásobnými podpisy, a nikoliv vlastní registrace, což ji odlišuje od podobného případu řešeného při minulé přímé volbě prezidenta. Holovská tak neměla takzvanou aktivní legitimaci, což po NSS potvrdil i Ústavní soud.
Co se ústavním soudcům nelíbilo, je takzvané obiter dictum, tedy pasáž v závěru rozhodnutí, kde NSS formuloval svůj názor na vícenásobné podpisy a uvedl, že napříště smí každý poslanec nebo senátor podpořit jen jednoho kandidáta.
"Ústavní soud na závěr konstatuje, že zahrnul-li NSS do ústavní stížností napadeného procesního usnesení i takzvané obiter dictum, učinil tak nepřípustně, vybočil tím z mezí soudního rozhodování a vstoupil na pole úvah, které soudní moci v dané procesní situaci nepřísluší," stojí v usnesení soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka.
Ústavní soudci však nebyli jednotní, čtyři z nich sepsali odlišné stanovisko k usnesení, v němž naopak uvádějí, že k problému s vícenásobnými podpisy by se měl vyjádřit také Ústavní soud, jinak se právní spory odsouvají na období po volbě.
"Soudy však mají rozhodovat tak, aby pochybnosti odstraňovaly, a ne je potvrzovaly či násobily," napsali v odlišném stanovisku Vojtěch Šimíček, Ludvík David, Jaroslav Fenyk a Kateřina Šimáčková.
Holovská se konkrétně domáhala zrušení registrace kandidátních listin Petra Hanniga, Marka Hilšera, Jiřího Hynka, Vratislava Kulhánka a Mirka Topolánka.
