Měl to být brífink, který rozežene pochyby o možném podílu agentů rozvědky na dokumentaci dovolené politiků v Toskánsku. Jenže v pondělí se vedení zpravodajské služby do obhajoby svých příslušníků zamotalo. "Máme složitou pozici pro argumentaci. Fakticky se v Toskánsku z úřadu nikdo neslunil. A nejblíže Monte Argentariu jsem byl já," brání se v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ mluvčí úřadu Bohumil Šrajer.
Nemyslíte, že pondělní tisková konference civilní rozvědce spíš uškodila?
Rozhodně ne. Museli jsme důrazně vyjádřit postoj úřadu. Že stojíme za svými lidmi.
Jenže hlavním prezentovaným výstupem byl údaj, že se v Toskánsku a okolí v době pořízení fotek rekreovalo na dvacet rozvědčíků.
My samozřejmě jsme limitováni při obranné argumentaci. A vymezit se divokým spekulacím je občas velmi složité. Myslím, že na konferenci, která byla v přímém přenosu, to zaznělo celkem jasně. Přesto ještě jednou: poblíž Monte Argentaria byl jeden jediný člověk ze služby a tím jsem byl já. Odhaduji, že od letoviska jsme s rodinou byli zhruba 150 kilometrů daleko.
ČTĚTE TAKÉ: Šéf rozvědky: V Toskánsku nejedeme. Jinak odstoupím
Proč se tedy na pondělním setkání hovořilo až o dvaceti agentech v Itálii?
Je třeba to chápat jako rámcové vymezení. My nikdy nemůžeme říct konkrétní údaj. Proto pan ředitel Schwarz mluvil o jednom až dvaceti lidech. Další nuancí je, že lidé ze služby nejsou všichni automaticky agenty, tedy lidmi z výkony operativy. Jako příklad mohu sloužit zase já.
Bude toskánská aféra stát ředitele Schwarze křeslo?
To si nemyslím. Ukázali jsme, jak by to v praxi mělo fungovat. Podali jsme příklad, jak se pracovníci rozvědky musí chovat. Že nejsme pány svého času a chování a musíme být v každou chvíli schopni doložit, co a kde jsme dělali. Neexistuje podle mě žádný důvod, proč by pan ředitel měl odstoupit.
Kvůli aféře byla na úřadu zvolena speciální komise. Můžete zveřejnit nějaké její závěry?
Z jejího průběžného hodnocení vyplývá, že neexistují žádné poznatky o podílu rozvědky na pořízení fotografií. Konkrétní materiál ale samozřejmě opět zveřejnit nemůžeme.
Je vznik speciální komise v úřadu běžnou záležitostí? Kolik jich už od nástupu ředitele Schwarze bylo?
Co si pamatuji, tak to není běžné. Za poslední dva roky si kromě kauzy Savoy a aktuální aféry nevzpomínám na nějakou jinou situaci, kdy by padl stín podezření na práci úřadu.
Stěžujete si, že nemáte účinný nástroj, jak se obhájit před veřejností. Co vám v tom brání?
Bylo by především žádoucí, aby vznikl nějaký efektivní kontrolní mechanismus, kterému bychom se zpovídali.
Proč nic takového tedy v Česku neexistuje?
Pokusy o zřízení takového kontrolního orgánu jsou na stole už od poloviny 90. let. Opakovaně je akcentujeme nejen my, ale i jiné zpravodajské složky. Jenže je to natolik specifická materie, že se to zatím nepodařilo prosadit. My sami si nemůžeme napsat zákon, který by takový orgán zařídil. Ve světě to chodí například tak, že se vytvoří senát z nějakých důvěryhodných osobností akademického světa. U nás tato myšlenka stále nepochodila.
Foto: Lucie Pařízková
