Z televize na radnici
Starosta Říčan Kořen: Na dovolenou jezdím do studia
14.08.2011 15:18 Rozhovor
V listopadu loňského roku se redaktor České televize Vladimír Kořen stal starostou Říčan u Prahy. Práce v televizi se ale úplně nevzdal a věnuje jí své volno. V červenci musel řešit exekuci nemovitého majetku města, který zablokoval katastrální úřad kvůli sporu o plynovod. Starostův postup byl úspěšný a město může po necelém měsíci znovu nakládat se svými nemovitostmi. Co Kořen říká na rozhodnutí úřadu? A jak se změnil jeho pohled novináře po vstupu do politiky?
Exekutorský úřad vám v červenci na tři týdny zablokoval majetek. To se moc často nestává, že by obec nemohla na tak dlouho dobu hospodařit s tím, co jí patří. Jaké komplikace vám to způsobilo?
Jsme poměrně velké město, v Říčanech je trvale hlášeno přes 14 tisíc obyvatel, a v rámci takového města existuje trvalý koloběh zpracování různých případů, kdy prodáváme nemovitosti, zřizují se věcná břemena či směňují pozemky. Tento koloběh se na necelý měsíc úplně zastavil. Když to přiblížím konkrétně, tak například lidé, kteří si od města kupovali pozemek, už třeba uhradili peníze a čekali, až bude transakce finalizována zápisem do katastru, aby mohli s pozemkem nakládat jako vlastníci. To jsou škody ve vztahu k občanům města. Pak tu jsou samozřejmě újmy, které jsou nemajetkové. Není rozhodně dobrý pocit, když se po půl roce fungování v roli politika člověk dostane do situace, že přivedl město do exekuce, o čemž informují média od televize po Blesk. Dobré jméno naší obce bylo v tomto směru dotčeno, takže i to by se dalo klasifikovat jako jakási škoda (majetek Říčan byl zablokován neprávem a exekutor před dvěma dny změnil názor – pozn. red). Na to mají soudy určitá měřítka a může to mít i nějakou finanční hodnotu. Já ale nemám potřebu tuto škodu uplatňovat.
Jak byste zhodnotil svoje prozatímní působení ve funkci?
Je to úplně jiný svět. Člověk-novinář to vidí z jiného pohledu. Novináři se přece jen pohybují trochu po hladině - zaznamenávají vždy jenom odlesk problémů. Pro mě je tato práce velkým poučením. Role úřadu je mnohem důležitější, než jak bych si jako novinář představil. Jako novináři se často snažíme opírat do politiků, ale prostor politika je velmi limitovaný. A můj pohled novináře, protože to v srdci pořád mám, na fungování politiky a úřadu se hodně změnil. To je jeden velký poznatek za uplynulý půlrok, který je zásadní. Novinář by měl být hlídací pes demokracie a měl by kontrolovat nejen politiky, politickou odpovědnost, ale i úředníky - dohledávat i úřední odpovědnost. Chyby se dělají všude; jsou úředníci dobří, ale jsou úředníci, kteří chyby dělají. I novináři dělají chyby.
Na tuto otázku jste vlastně již částečně odpověděl, ale přesto: Co vás překvapilo nejvíc?
Tohle je takové základní překvapení. Člověk se také seznamuje sám se sebou. Myslíte si, že daná věc je v nějakém směru jednoduchá k řešení a pak najednou zjišťujete, jak jste limitován zákony, kterými musíte proplouvat, a často jste překvapen vlastní neznalostí, zjistíte, jaké máte mezery. Objevuji úplně nový svět, je to pro mě velké poznání, a některé kroky jsou pro mě v tomto ohledu velmi překvapivé. Objevuji vlastní rezervy a to, kde jsem v průběhu svého života na některé záležitosti nekladl takový důraz. Je to pro mě tedy velká výzva.
A jak se vám daří skloubit práci v televizi a funkci starosty?
To je častá otázka. Moje práce v televizi se velmi omezila. Jestli chci něco udělat pro televizi, tak to dělám o víkendu nebo po večerech. Zrovna zítra (v pátek, pozn. red.), až se zavřou dveře radnice, jedu namlouvat reportáže a budu tam až dlouho do noci. Takže té práce ubylo a snažím se ji orientovat do času svého volna. Někteří lidé jezdí rádi na hory, já jezdím do studia, protože mi to samozřejmě schází. Svět televize mám rád a ta práce mě baví, je pro mě inspirující. Trochu se to změnilo, protože teď chodím spíše něco odříkat a odmoderovat. Snažím se samozřejmě mnoho věcí ovlivnit, ale už není takový prostor, abych si třeba některé věci promýšlel do hloubky, hrál si s nimi a studoval si je, či ukazoval nějaké překvapivosti, o kterých si myslím, že by mohly diváka zajímat.
Přihodilo se vám ve funkci starosti něco, co by vás odradilo od dalšího působení?
Já volební výsledek z podzimu loňského roku beru velmi vážně. Nečekal jsem, že budeme mít takový úspěch. Zdejší město je přece jen velké a do procesu vstupují klasické politické strany. Komunikace je už úplně jiná než na malých obcích, kde rozhoduje to, kolik má kdo známých. Říčany jsou světem masové komunikace a naděje, že přijdete s nějakým sdružením, které dokáže většinově ovlivnit vnímání společnosti, je dost nízká. Musíte se strefit. A náš čtyřicetiprocentní výsledek byl pro mě překvapením. Na Fakultě sociálních věd jsem studoval žurnalistiku se specializací na politologii, takže trochu politických principů jsem nasákl; ty mě vždy zajímaly. Odhadoval jsem tedy, že budeme velmi úspěšní, když budeme mezi 15 a 20 procenty hlasů. A volební výsledek vás vyloženě sváže. Najednou si už nemůžete říkat: Já bych se raději šel slunit, než abych dělal na radnici. Dalo vám důvěru několik tisíc lidí, a když jdete po ulici, tak důvěru v očích vidíte. Takže já tyhle úvahy vůbec nemám.
Pražskému primátorovi chodily anonymy a výhružky bombovými útoky. Člověk ve vaší funkci asi má i nepřátele. Přihodilo se vám něco podobného?
Taky tady máme vypjatější záležitosti, které jsou někdy velmi nepříjemné. Například některé internetové diskuse, kde vás napálí a vezmou si do pusy cokoliv, protože moje práce je také o moci. My máme moc rozhodnout, která firma se bude ve městě na některé veřejné zakázce spolupodílet, a konkurence je zde poměrně dost velká. To samozřejmě může vyvolávat pnutí ve vztahu k hospodářským subjektům. Ale vyloženě žádné vyhrožování jsem nezaznamenal. Samozřejmě máme pohledy lidí, kteří potřebují, aby město nějak rozhodlo, u nichž je tlak patrný. Občas si třeba někdo zanadává. Zavedl jsem každoměsíční setkání s občany z očí do očí, kde si vše vyříkáme. Většinou si stěžují, že třeba zrovna u nich v ulici jsme nestačili udělat povrch silnice nebo nezařídili více míst ve školkách. Ale se žádnou velkou zlobou, velkým nebezpečím jsem se ještě nesetkal.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.