Státní bezpečnost, tajná služba komunistického Československa, po pádu režimu v roce 1989 zfalšovala tři desítky dokumentů kontrarozvědky, aby se z agentů stali jakoby pronásledovaní či sledovaní lidé. Oznámili to v pátek představitelé Ústavu paměti národa, který na Slovensku zkoumá zločiny komunismu a fašismu.
"U těchto osob byly v originálech registračních protokolů (...) pozměněny údaje, které by je identifikovaly jako tajné spolupracovníky StB," řekl šéf ústavu Ivan Petranský. Ze skutečných agentů se tak na papíru staly osoby sledované StB, například někdejší šéfredaktor mezitím zaniklého listu Národná obroda Juraj Vereš či spisovatel Albert Marenčin. Jména dalších osob ÚPN zveřejní později.
Vereš a Marenčin dostali podle ÚPN za úkol vnášet rozpory mezi předáky náboženského a občanského disentu. Měli například rozeštvat proti sobě pozdější vůdce křesťanské demokracie Jána Čarnogurského a Františka Mikloška a na druhé straně politologa Miroslava Kusého a publicistu Milana Šimečku. Poskytovali též informace o historikovi Jozefu Jablonickém a spisovatelce Haně Ponické. Vereš prý také donášel na emigranty, žijící v západním Německu.
Oba však popřeli, že by se StB spolupracovali. Marenčin řekl, že ho sice předvolávali k výslechům, ale úkoly nedostával. "Pokud se mě ptali na věci, o nichž jsem věděl a přitom jsem byl přesvědčený, že tím nikomu neublížím, tak jsem řekl ano, setkal jsem se s tím a tím," uvedl Marenčin. Dodal, že Mikloška vůbec neznal a s Čarnogurským neměl žádné kontakty.
Vereš kromě toho trval na tom, že jej StB skutečně pronásledovala. "Kdybych pracoval jako agent, tak bych nebyl pronásledovaný a sledovaný a dvacet let nezaměstnaný," řekl.
Záznamy o agentech byly v dokumentech vygumované a přepsané. Představitelé ÚPN nedokázali uvést, kdo dokumenty zfalšoval. Nevyloučili, že podají v tomto případě trestní oznámení.
Mnoho politiků či umělců, jejichž jména se objevila mezi spolupracovníky StB, v minulosti tvrdilo, že dokumenty bývalé tajné služby mohou být nedůvěryhodné.
Podle ÚPN však falšování ve spisech StB bývalo v těchto případech ve prospěch agentů, nikoli naopak. Nesetkali se tedy s případem, že by StB falešně někoho evidovala jako spolupracovníka. "Registrační protokoly i přes tato zjištění zůstávají hodnověrným zdrojem informací," řekl Petranský a dodal, že údaje lze ověřit v dalších dokumentech.
Ilustrační foto: nacr.cz
