6. březen 1913: Den dětí bychom nemuseli nadále slavit 1. června, což je datum zprofanované komunisty. V návaznosti na monarchistické oslavy Dne dětí by se svátek mohl přesunout na 2. prosinec.
Rozsáhlou úvahu o oslavách Dne dětí přinesly 6. března 1913 pražské Národní listy.
Učitelé brání svobodné oslavy svátku
Deník označil Den dětí za krásnou oslavu a ocenil, že oslavy každoročně podporuje císař František Josef I.. "Mocnář projevil pro ochranu dětí velký zájem," pochválily panovníky Národní listy. Průběh oslav, které se v celé říši konaly 2. prosince, neměl jednotný řád. Někteří ředitelé škol se tak se svátkem vypořádali i tak, že žákům i učitelům udělili mimořádné volno. Jinde školy pořádaly pěvecké soutěže, zábavné dopoledne nebo se sloužila bohoslužba. "Nikde tu nebylo jednotného nařízeného řádu," uvedl deník. Jenže na sklonku února 1913 dostaly všechny školy úřední c. k. dotazník, v němž měly oznámit, jakým způsobem proběhly oslavy 2. prosince 1912. Hlavně svobodomyslné učitelstvo české toto nové byrokratické nařízení nadzvedlo ze židlí.
"V učitelstvu působí oběžník dojmem krajně nepříznivým, že se jím dodatečně a s tendencí zcela průhlednou kontroluje, konáno-li bylo něco, čeho dříve nikdo nenařídil a co zůstaveno bylo dobré vůli. Učitelstvo je pochopitelně rozrušeno, poněvadž za všechnu dobrou vůli a při konání zcela dobrovolných akcí vysazováno je nebezpečí, že bude disciplinárně stíháno," citovaly Národní listy protesty domácího učitelstva.
Z historie Mezinárodního dne dětí
Pro současnost je mimořádně zajímavé, že se v českých zemích už před sto lety slavil Den dětí. A to 2. prosince. K tomuto datu jsme se totiž mohli vrátit po sametové revoluci v roce 1989 a Den dětí, slavený nyní každý rok 1. června, by dnes nemusel mít auru pohrobka mezinárodního komunistického svátku.
Mezinárodní den dětí set totiž v českých zemích slaví od 1. června 1950 a jeho podstatu vysvětlil čtenářům Rudého práva tehdejší rektor Univerzity Karlovy Jan Mukařovský: "Sovětskými metodami vychovávat i z našich dětí oddané stoupence socialismu." Mukařovský mimo jiné prohlásil: "Více než třicetiletá revoluční praxe v Sovětském svazu vytvořila nejen ze šťastných dětí novou mládež a nový, sovětský typ člověka, ale dobrala se i method, jakými lze co nejúčinněji již v dětství klást základ k výchově lidí opravdu socialistických." Prototypem takového sovětského dítěte se přitom v Sovětském svazu stal vzorný pionýr Pavlík Morozov. Ten udal úřadům svého otce a zároveň předsedu místního sovětu, jenž se snažil brzdit združstevňování vesnice a dokonce falšoval doklady o dodávkách kulaků, kteří část obilí skrývali pro vlastní potřebu. Pavlíkův otec skončil v gulagu a pionýra Morozova kulaci za trest umlátili k smrti. Zrodil se sovětský dětský mučedník a celý příběh v podání sovětského spisovatele Vitalije Gubareva se stal i v Československu povinnou četbou.
Mezinárodní den dětí si vymyslel sovětský stalinský režim a internacionalismus akce zaštítil takzvanou Světovou federací demokratické mládeže. Tu v roce 1950 vedl zakladatel ilegální Komunistické strany Tuniska Enrico Boccara, který ze stránek Rudého práva emotivně řečnil o "nutnosti zničení hmyzu", který je nebezpečný pro "květiny". Hmyzem myslel imperialistické režimy a květinami vykořisťované děti. Světovou federaci demokratické mládeže výmluvně charakterizuje skutečnost, že jedinou organizací z České republiky, která je dnes členem spolku, je Komunistický svaz mládeže. Tedy omladina pochodující pod prapory se srpy a kladivy.
Současný Den dětí je tedy svátkem s hodně pochybenou minulostí a stálo by za úvahu oslavy přesunout na 2. prosinec a navázat tak na svobodomyslné a dobrovolné oslavy z časů monarchie. Tehdy se totiž učitelé dokázali hodně nahlas ozvat, když jim svátek dětí chtěla organizovat státní byrokracie. Dnešní učitelé jsou přitom doslova otroky podobných dotazníků, o kterých právě před sto lety psaly Národní listy.