Neuvěřitelných 39 let strávil v obávaném vězení ve Valdicích jistý Josef Hrdý, o jehož úmrtí informovala Národní politika v úterý 15. února 1916. O necelý týden později začala jedna z největších bitev první světové války. Jatka u francouzského Verdunu.
Ve Švýcarsku se rodí DADA i bolševismus
Kontury budoucího Československa se v únoru před sto lety rýsovaly stále ostřeji. Tentokrát budoucímu státu pomohl slovenský rodák s francouzským pasem Milan Rastislav Štefánik, jenž díky své vědecké práci pro Francii nosil kříž rytíře Řádu čestné legie a měl otevřené dveře i u ministerského předsedy Aristida Brianda. Ve čtvrtek 3. ÚNORA 1916 pak Štefánik zavedl k premiérovi i českého politika T. G. Masaryka, aby Briand požehnal jejich společnému plánu na vytvoření státu Čechů a Slováků.
Dvě velké události se odehrály i v sousedním Švýcarsku, ačkoliv tehdy působily jako marginálie. V curyšském kabaretu Voltaire se v sobotu 5. ÚNORA zrodil umělecký směr dadaismus, jeden z nejpodstatnějších směrů moderního umění, na který záhy navázali surrealisté či mnozí dnešní performeři. Kabaret to byl věru avantgardní, takto ho líčili první diváci: "Huelsenbeck a Tzara tančili kvíkajíce jako medvíďata nebo se klátili v pytlích s rourami na hlavách."
Vůdce ruských bolševiků Vladimír Iljič Lenin zase v úterý 8. ÚNORA přednášel v Bernu, kde sebejistě prohlásil, že válka skončí proletářskou revolucí. V Rusku se tak v roce 1917 skutečně stalo a během dalších osmi desítek let tam komunismus zahubil mnohem více Rusů, než jich padlo v I. světové válce.
Neuvěřitelných 39 let strávil v obávaném vězení ve Valdicích (valdická kartouza) jistý Josef Hrdý, o jehož úmrtí informovala Národní politika v úterý 15. ÚNORA. "V trestnici kartouzské zemřel těchto dnův asi 81 roků starý trestanec Josef Hrdý, který byl v roce 1877 porotním soudem v Chrudimi odsouzen pro zločin žhářství k doživotnímu těžkému žaláři. Z trestu odpykal si 39 roků."
Verdunské peklo pro sedm set tisíc obětí
V pondělí 21. ÚNORA započala jedna z největších bitev první světové války. Krvavý střet u Verdunu mezi Němci a Francouzi trval až do konce roku, vzal si na sedm set tisíc obětí a historikové mu někdy říkají "verdunský mlýnek na maso". Řež to byla nepopsatelná, a takto o ní vyprávěl jeden z účastníků: "Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Obrovský hřbitov lidství."
V zázemí o hrozivých rozměrech masakru u Verdunu neměl nikdo ani tucha, podobná jatka se navíc odehrávala i na východní frontě, kde v rakouských uniformách válčily desetitisíce Čechů a Moravanů. V Praze se mezitím tančilo v kavárnách a v pátek 25. ÚNORA byla na repertoáru Národního divadla Smetanova Hubička. Dirigoval Karel Kovařovic, jenž byl mezi muzikanty pro svou přísnost dosti nepopulární, a dokonce musel ustát i stávku, již proti němu soubor spunktoval.
Nejvíce pořád tížila nejistota. Žije manžel či syn? A jen někdy se stal zázrak. "Za mrtvého pokládán byl Václav Camra, pěšák u pluku zemské obrany, od 28. listopadu 1914 až do nynějška nezvěstný. Bratr jeho obdržel nyní od něho lístek z Krasnojarska, kde jest v zajetí, a úplně zdráv," uvedla Národní politika v neděli 27. ÚNORA.
Rok 1916 byl rokem přestupným, takže únor měl 29 dnů. Válčící strany dostaly den bojů k dobru, nesmyslná zákopová válka ale byla každý den stejná. Pozice armád se takřka neměnily, jen mrtvých synů a manželů přibývalo. Nebezpečí nicméně neskrývalo jen bojiště, Svaz abstinentů varoval v úterý 29. ÚNORA v Národní politice i před opilými partnery: "Nedejte si nikdy obejmouti svým mužem, je-li alkoholem rozveselen, nebo dokonce opojen."
STOLETÝ KURÝR NOVĚ ČTĚTE TAKÉ V ČASOPISE INTERVIEW, KTERÝ KOUPÍTE U SVÝCH OBLÍBENÝCH PRODEJCŮ.
