Nejvyšší soud se musí znovu zabývat dovoláním bývalé pražské strážnice, která utrpěla při výcviku úraz ramene a později od městské policie odešla. U soudů neúspěšně žádala bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a peněžitý důchod. NS původně ženino dovolání odmítl kvůli údajným vadám, tedy kvůli výhradám k obsahu a formulaci dovolacího důvodu.
Podle čtvrtečního nálezu ústavních soudců však Nejvyšší soud chyboval. Ačkoliv mohlo být dovolání formulováno jasněji, tak obsahovalo například podstatnou otázku, zda je justice v podobných sporech vázána závěry pracovnělékařského posudku vypracovaného před ukončením pracovního poměru.
"Dovolání splnilo zákonem stanovené náležitosti," uvedl soudce zpravodaj Pavel Rychetský. Nejvyšší soud proto musí znovu zvážit, jak o dovolání rozhodne. Ústavní soud se v nálezu zároveň obsáhle vyjadřuje k tomu, jak má NS posuzovat přípustnost dovolání.
Žena pracovala u městské policie jako zástupkyně obvodního ředitele. Úraz utrpěla v říjnu 2002 poté, co při výcviku šlápla na míč a upadla. Tři týdny byla v pracovní neschopnosti a podstoupila léčbu. Následně od zaměstnavatele obdržela jako odškodné náhradu mzdy po dobu trvání pracovní neschopnosti i náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění.
V roce 2010 se zhoršila hybnost ženina pravého ramene a začaly se projevovat bolesti. Rok byla v pracovní neschopnosti, podstoupila operaci pravého ramenního kloubu. Pracovní poměr skončil v srpnu 2012 kvůli nezpůsobilosti k výkonu práce strážníka. Pracovnělékařský posudek tehdy naznačoval, že převažující příčinou pro přiznání invalidity byl právě starý pracovní úraz.
Žena následně u soudů neúspěšně žádala další náhradu škody od města Prahy. Justice dospěla k závěru, že zhoršení zdravotního stavu v roce 2010 není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem z roku 2002. Soudy při tom vycházely z expertizy s jinými výsledky, než přinesl původní pracovnělékařský posudek.
