Strážníku, more, veršuj!

České radniční noviny většinou stojí za starou bačkoru; to se ví. Ve Šluknově tomu nasadili korunu, když otiskli xenofobií zavánějící báseň. Jejími autory byli městští strážníci. Nechtěně opět poukázali na svízel politické korektnosti.

Průkopníkem veršovánek v tiskových zprávách je mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. K e-mailům, jež rozesílá do redakcí, pravidelně připojuje krátké básničky. Na severu Čech mu vyrostla konkurence – šluknovští strážníci Černý a Horčička. V únorovém vydání radničních Šluknovských novin totiž publikovali svéráznou poezii. „Bude zima, bude mráz, kam se, more, kam schováš,“ začínal policejní epos o jedenadvaceti verších (viz faksimile). Čtenář nezůstane na pochybách, komu je určen: Romům, kteří v obci dělají neplechu. Uniformovaní literáti se však vděku nedočkali, museli na kobereček ke starostovi. Ten jim řekl, že podobné výlevy do obecních novin nepatří. „Řešil jsem to s nimi. Tohle se jim nepovedlo,“ připouští první muž Šluknova Milan Kořínek. Vzápětí ale dodává: „Víte, já je na druhou stranu chápu. Tady je několik místních ‚firem‘ a skoro vždy, když je nějaký problém, v tom mají prsty.“

V dubnovém vydání Šluknovských listů vyšla dokonce na rýmovánku reakce. Pisatel, skrytý pod zkratkou pp, uvádí, že je Rom, platí daně a že ho podobné „stupidní básně“ urážejí. „Strážníci, neházejte nás všechny do jednoho pytle a věnujte svůj čas a energii něčemu užitečnějšímu,“ vzkazuje múzou políbeným ochráncům pořádku. Ti mají stran autora příspěvku jasno – jde o některého nepřizpůsobivého spoluobčana. „Kdo nic neudělal, nedotklo by se ho to,“ vzkazuje mu strážník Horčička (křestní jméno redakci TÝDNE odmítl uvést). Na svou obranu ještě policista dodává, že nejde o rasismus, že píšou s kolegou pouze o tom, co se skutečně stalo. „Suchá statistika by nikoho nezajímala.“

Nedořešené téma
Zdánlivě marginální případ z nejsevernějšího cípu Česka ukazuje na nedořešené téma politické korektnosti. „V dnešní době, kdy se naši romští spoluobčané naučili hojně disponovat slovem diskriminace, si dovolíme malou osobní polemiku,“ napsalo duo Černý–Horčička do Šluknovských listů už před časem a dodalo příběh neukázněné rodiny, která rušila noční klid, a na námitku, že by se měla zklidnit, se začala zaříkávat právě diskriminací. Článek poetové zakončili slovy: „Škoda, že to tak kazí i těm Romům, kteří se snaží žít spořádaně a dodržovat zákony.“ Je správné poukázat na fakt, že původci nepořádku jsou ve Šluknově nezřídka příslušníci romského etnika, anebo by strážníci měli držet emoce na uzdě a pouze hovořit suše o „pachatelích“ a „osobách“?

„Třeba kriminalita určitého etnika je politicky korektně vysvětlována pouze jako reakce na rasismus majority, i když vysvětlení může ležet v dlouhodobých kulturních vzorcích chování, které velká část příslušníků této menšiny akceptuje,“ uvedl loni politolog Miroslav Mareš (viz TÝDEN č. 6/06). Jinými slovy: kvůli mantře, v niž se politická korektnost vyvinula, se věci nazývají nepravými jmény. To ale není případ šluknovské dvojky, která – korektnost sem, korektnost tam – překročila únosnou mez, přes niž by se slušný člověk, a veřejný činitel zvlášť, neměl nikdy dostat. Jejich starší svodky totiž pravidelně zmiňovaly „romíky“, „snědé hrdiny“ nebo „snědé hochy“.

Městský neonacista
Obvinit šluknovské strážníky z rasismu by zřejmě bylo přespříliš. To už se nedalo říci o Milanu Tobiášovi, který ještě loni v srpnu sloužil u městské policie v Praze. S uniformou se musel rozloučit teprve poté, co ho příslušníci státní policie zadrželi jako jednoho z účastníků neonacistické demonstrace před izraelskou ambasádou. Tobiáš se sice hájil, že si skandování holých lebek jen natáčel na kameru kvůli dokumentárním záběrům, ve skutečnosti však šlo o aktivního sympatizanta s nebezpečným skinheadským hnutím Národní odpor. Šokující byla tehdy především laxnost vedení pražských strážníků, neboť připustilo, že o jeho antisemitských výpadech, publikovaných na webu, vědělo, ale nepovažovalo je za natolik závadné, aby Tobiáš dostal výpověď.

Foto: archiv