Česká elita se schází jen na pohřbech nebo v podvečer 28. října. I letos se přes šest set významných hostů mačkalo na chodbách Pražského hradu. Zatímco kradmé pohledy hledaly Jaromíra Jágra, hovory se stáčely k osobě Milana Knížáka, jehož dlouhá náušnice se leskla více než slzy dojetí ostatních oceněných.
Zbývají poslední minuty, než zavlají prapory, lidé se zvedají a za zvuků státní hymny vchází prezident Václav Klaus. Najdou se i tací, kteří si ceremoniál bez ostychu natáčí na mobilní telefon, většina však strnule sedí a snad ani nedýchá. Na lavici vyznamenaných nervózně poposedává hokejista Jaromír Jágr, který se ve vypůjčeném smokingu hrbí, herečka Hana Maciuchová sedí jako vytesaná z kamene.
Lesk všech těchto jmen však zastíní třpyt diamantové náušnice dvanáctého oceněného Milana Knížáka. Přestože se to vědělo dopředu, ocenění Klausova blízkého přítele vzbuzuje mírné rozpaky.
Neposedný oceněný
"Pane řediteli, dovolte, abych vám pogratuloval," natahuje ruku směrem k Milanu Knížákovi novinář. "No, zatím ještě ne," odpovídá s úsměvem Knížák, který září štěstím a poletuje mezi ostatními hosty. Mezi zbylé oceněné ho musí nasměrovat až šedá eminence večera, hradní ceremoniář Jindřich Forejt.
Právě na něm závisí úspěch a neúspěch večera. Ostřížím zrakem přejíždí po celém sále a snaží se předvídat sebemenší faux-pas. Na něm závisí prezidentova pověst. Když si všimne prázdných sedadel, jedná rychle. "Poslední řady pryč," sykne na mladíky v černém, kteří v mžiku skládají židle a v tichosti s nimi mizí v útrobách Hradu.
Kdo pozdě chodí...
Vladislavský sál se plní politiky, církevními hodnostáři a generalitou. Přestože si slavnost nenechají ujít bývalí předsedové Miloš Zeman a Jan Fischer, současný šéf vlády Petr Nečas v sále není. Málem také chyběl Pavel Bém, který na svou poslední významnou akci v roli pražského primátora doráží za "minutu dvanáct". Každý ví co dělat a kam jít, a kdo to neví, tak se tak alespoň tváří.
Tolik osobností pohromadě přímo volá po striktních bezpečnostních a organizačních pravidlech, na které Hrad skutečně dbá. Novináři jsou neustále obklopeni hradní ochrankou, koridory směřují hosty do správných prostor a u dveří číhají uniformovaní vojáci.
Všech dvaadvacet oceněných září štěstím a vybraná společnost se z pět set let starého Vladislavského sálu přesouvá do novějšího Španělského, kde se bude slavit až do noci. Pro hradní zaměstnance práce nekončí.
"Myslím, že bude spíš dlouhý," odpovídá člen hradní ochranky na přání hezkého večera. A má pravdu. Zbývá ještě vyvést novináře, uklidit sál, zhodnotit ceremoniál a vyprovodit poslední hosty. Vypadá to, že okna Pražského hradu budou svítit až do rána.
