Neuvěřitelný příběh obětavosti se už téměř dvacet let odehrává za zdmi rodinného domu na Nymbursku. Rodina Boumových se tu láskyplně stará o svého postiženého syna Jaroslava. Až do šestnácti let byl zcela zdráv, ale stačilo několik minut a jejich život se rázem převrátil naruby.
Osmnáctého července 1994 se Jaroslav vydal se svým bratrem a kamarádem na koupaliště. Na zpáteční cestě ho však zasáhl blesk a pomoc nepřišla okamžitě. Jaroslava nejprve odvezli do nymburské nemocnice a poté do pražského Motola. Lékaři však neměli pro zdrcené rodiče dobrou zprávu.
"De facto nám řekli, že už s námi nikdy nepromluví, že nás neuvidí a ani neuslyší," svěřila se TV Barrandov Jaroslavova matka Jaroslava Boumová. Rodičům tehdy doporučili, aby syna dali do ústavu, ale rodina to nepřipustila.
"Manželka řekla, že si ho vezmeme domů, do domácího ošetřování. Tak jsem řekl, že to zkusíme tak na tři roky. A je z toho devatenáct let," dodává Stanislav Bouma.
Od té doby manželé Boumovi žijí jen pro syna, na dovolenou nebo prodloužený víkend mohou zapomenout. Jaroslav totiž vyžaduje čtyřiadvacetihodinovou péči. Paní Boumová dala výpověď na poště, kde pracovala jako doručovatelka, a společně s manželem, který je po infarktu v invalidním důchodu, tráví veškerý čas s Jaroslavem.
"Jezdíme na výlety, do zoo, na houby," svěřil se Stanislav Bouma. Jenže staré auto, které Boumovi mají, už dosluhuje a potřebovali by nové, na které nemají peníze. Cestování s Jaroslavem totiž není jednoduché. Jelikož ve vozíku nevydrží sedět, potřebují Boumovi vůz, do kterého by se vozík vešel i v jiné poloze.
Boumovým je možné přispět přes účet Konta Bariéry č. 777 777 222/ 0800, jako variabilní symbol uveďte 780520.
