Dětem v dětských domovech chybí to nejdůležitější: maminky a tatínkové, se kterými by rozbalovali dárky pod vánočním stromečkem. On-line deník TÝDEN.CZ do jednoho z pražských domovů zajel a dětem přivezl dárky.
"To se bude dětem určitě líbit," říká ředitel domova v Dolních Počernicích Martin Lněnička, když pomáhá vykládat dárky z auta. Vánoční pohoda ho nějak zatím míjí, zdá se být v jednom kole: telefon na stole téměř bez ustání vyzvání. Pak se přece posadí a začne vyprávět. "Dnes tu máme třináct dětí, ale mělo jich původně být jedenáct. Jeden z nich, ten už je starší, měl být u mámy, ale nakonec se rozhodl, že zůstane tady," říká. "Další má mámu, která si teď našla bydlení, aby s ním mohla o Vánocích být. On ale ještě váhá, jestli nebude radši s námi," dodává.
| Dětský domov Dolní Počernice |
- v domově je nyní 35 dětí, třináct z nich v něm tráví i vánoční svátky; kapacita domova je 42 dětí - většina dětí je vě věku kolem patnácti let, je tu ale také několik mladších deseti let - děti jsou rozděleny po osmi do pěti skupin, tzv. rodinek - 16 dětí studuje Střední odborná učiliště, 13 navštěvuje základní školu, tři zvláštní školu, dvě střední školu a jeden chlapec školku |
Většina dětí z třinácti, které v domově tráví Vánoce, rodiče má. Buď se o ně ale starat nechtějí, nebo toho nejsou schopní. "Děti tu však mají všechno, co potřebují. Štědrý den jsme měli vlastně už 18. prosince, kdy sem přijeli sponzoři a pak i obyčejní lidé, kteří jim chtěli věnovat dárky," ubezpečuje Lněnička.
Žije se tu v rodinkách
Děti jsou rozdělené do skupin tzv. rodinek. "Těch je pět a k nim máme několik vychovatelů, zástupkyni a mě," popisuje obsazení domova. Děti se snaží zapojit do všech činností včetně nakupování, vaření, praní, žehlení i úklidu. "Připraví je to na budoucí život, až odsud v osmnácti letech odejdou a budou se o sebe muset starat sami," říká Lněnička.
Po rozhovoru s ředitelem konečně přichází to hlavní: odnášíme tašky s dárky do společenské místnosti. "Hele, fotbálek," pochvaluje si jeden z hochů. Ve společenské místnosti posedává na pohovce u vánočního stromečku skupinka dětí. Většina z nich je starší, kolem patnácti let. Jen dva malí chlapci se k sobě bratrsky tulí v koutku křesla.
Zvědavost nakonec přemůže ostych, navíc jim pomůže ředitel, který několik dárků rozbalí sám. "Jé, puzzle, takové jsem už někde viděl," říká malý Jirka a zvedá krabici nad hlavu, zatímco se nechává s bráškou fotit.
Mladé slečny mají radost hlavně z kosmetiky. Po chvíli jim už ani nevadí fotografování, ze kterého měly předtím obavy. Kristýna využije příležitosti a začne si lakovat nehty novým lakem.
Rozbalování dárků doprovází cinkání hrnců a příborů z kuchyně a vzápětí děti přerušuje i výzva, aby se všichni dostavili ke slavnostnímu stolu. Nechybí vánoční prostírání, ovoce, cukroví a dokonce ani výzdoba.
Vzápětí od jedné z vychovatelek přijde nečekaná nabídka. "Pojďte se s námi taky najíst," nabádá nás. Usedáme tedy ke stolu spolu s malým Jirkou, který se k němu předtím nevešel. "Už mám hroznej hlad," říká chlapec a hraje si s příborem. Po chvilce vyzvídání nám prozradí, že už dostal krásné dárky, třeba formuli na dálkové ovládání.
"Jirka je tu s bráškou a mají ještě starší sestru. Ta je s jejich mámou na ubytovně, povolila jí to sociálka," řekne. "Těm dvěma malým to ale nedovolila, není tam pro ně vhodné prostředí," povzdychne si.
Ochutnáme ještě pár kousků cukroví a zvedáme se k odchodu. Vykročíme z domova do zimy. Ještě jednou se ohlédnu a napadne mě, že se tu děti nemají špatně. Prožívají hezké Vánoce a mohou se radovat z pěkných dárků.
Foto: Robert Zlatohlávek
