Pondělí 23. února 1948. Jediný, kdo se s komunisty rozhodl změřit síly přímo v pražských ulicích, byli pražští vysokoškoláci. TÝDEN.CZ vyslechl vzpomínky Josefa Lesáka, jednoho z posledních žijících studentských vůdců. Jeho vyprávění porovnáváme i s dobovými reakcemi tisku.
Praha a další velká města byla v průběhu pondělí svědkem zatýkání opozičních politiků, Státní bezpečnost prováděla razie v politických sekretariátech a Lidové milice během dvou dnů od 21. února narostly na 15 tisíc vyzbrojených mužů.
Večer hlavní město zažilo spontánní demonstraci vysokoškoláků, ke které se přidávaly davy Pražanů. Na okamžik se zdálo, že boj o svobodu není úplně prohraný.
Ohníčky cigaret proti SNB
Reportáž z pondělní studentské demonstrace otiskly Svobodné noviny až ve středu 25. února. Paradoxně tak šlo o vůbec poslední svobodnou reportáž Peroutkova deníku, neboť tentýž den komunisti dovršili převzetí moci ve státě a šéfredaktora Ferdinanda Peroutku ještě večer vystřídali kovaným bolševickým spisovatelem Janem Drdou.
„Před 21. hodinou prošlo ulicemi vnitřní Prahy několik tisíc vysokoškolských studentů. Jak to u mládí bývá obvyklé, nebyl to tichý průvod. Účastníci provolávali různá hesla. Jedno vynikalo nad všechny: - Ať žije prezident Edvard Beneš," začínala reportáž Svobodných novin. Emotivně laděný text vzbuzoval naději, že mládí ještě může zastavit komunisty na jejich cestě k neomezené moci. „Na Hradčanském náměstí stanuli všichni tiše před branami Hradu a v temnotě slabě osvětlených ulic se rozžehly ohníčky cigaret. Stáli proti husté řadě SNB. A pak kdosi oznámil, že pan president přijme pětičlennou delegaci studentů. Zvolili si ji ze svých řad a delegace odešla do pokojů pana prezidenta. Bylo po 22. hodině. Počet studentů se vzhledem k pokročilé době zmenšil. Kordony SNB se zvětšily," vrcholila dramatická reportáž ve Svobodných novinách.
Studentský vůdce vzpomíná
Mezi pěti studentskými vůdci, které v noci 23. února přijal prezident Beneš, byl i Josef Lesák, tehdy poslanec parlamentu a vůdce pražské národněsocialistické mládeže. Letos sedmaosmdesátiletý Lesák žije v Kladně a serveru TÝDEN.CZ poskytl několik vzpomínek na noční pochod Prahou. Nápad vyjít do ulice byl prý dílem spontánního návrhu, který padl v podvečer v Obecním domě.
Tam se třiadvacátého února odehrávaly dvě schůze se zcela odlišnými cíly. Ve Sladkovského síni se tvořil akční výbor Národní fronty, ve kterém už kromě špiček KSČ zasedli i lidovečtí a národněsocialističtí kolaboranti, kteří toužili zůstat u moci i po předpokládané komunistické revoluci. O patro výše přemítali národněsocialističtí vysokoškoláci z Klubu akademiků, jak se postavit bolševikům. „Dohodli jsme se, že budeme ve čtyřstupech pochodovat na Hrad a vzdáme hold prezidentu Benešovi," vypráví Josef Lesák, jediný dnes žijící poslanec předúnorového parlamentu a vůdce pochodu. K průvodu se spontánně přidávali Pražané, na Hrad došel asi dvacetitisícový dav. „Na Hradčanské náměstí proti nám vyběhnul oddíl SNB, přesto jsme vyjednali audienci u Edvarda Beneše." Prezident podle Lesáka vypadal zmoženě, měl popelavý obličej a nezdravé oči, studenty však ujistil, že má situaci pevně v rukou a v Československu bude zachována demokracie. „Politická vyspělost mládeže byla v osmačtyřicátém nesrovnatelně větší, než je tomu u dnešních studentů," domnívá se Lesák. „Dnešní politika mladé lidi vůbec nezajímá, to vidím i na vlastních vnucích."
Cukrem i bičem
Už v poledne došlo k prohlídkám stranických sekretariátů opozice. „V pondělí k poledni prohledalo několik desítek orgánů národní bezpečnosti ústřední sekretariáty národněsocialistické strany na Náměstí republiky a lidové strany v Revoluční třídě v Praze," uvedly Svobodné noviny s dovětkem, že podobné akce se odehrály i v Brně či Ostravě. Došlo i na zatýkání, v Praze byl například zatčen místopředseda Jednotného svazu českých zemědělců a lidovecký politik Rostislav Sochorec, který se už domů nevrátil. Za podivných okolností zemřel ve vazbě.
Prezident Beneš přijal krátce před polednem Klementa Gottwalda a posléze i ministra vnitra Václava Noska, jejich tlaku prozatím odolal a demisi dvanácti opozičních ministrů odmítl podepsat. Předsednictvo ústředního výboru KSČ proto odpoledne sepsalo dva otevřené listy. První putoval na Hrad k Benešovi a jeho obsah popsaly i Svobodné noviny: „V dopise se uvádí, že KSČ se řídí vůlí lidu, který si živelně přeje, aby pan prezident demisi přijal." Druhý dopis směřoval z ústředí KSČ k váhajícím sociálním demokratům, jejichž ministři na rozdíl od lidovců, národních socialistů a slovenských demokratů demisi nepodali. „V dopise se vyslovuje přesvědčení, že sociální demokracie u vědomí závažné osudovosti nynějšího rozhodování se nemůže postavit po bok neodpovědných činitelů tří stran," komentovaly dopis Svobodné noviny.
Odpoledne Beneš přijal i zástupce národněsocialistických ministrů, kteří podali demisi (místopředsedu vlády Petra Zenkla, ministra zahraničního obchodu Huberta Ripku, ministra školství Jaroslava Stránského a ministra spravedlnosti Prokopa Drtinu). Po nich vyslechl i lidovce (místopředsedu vlády Jana Šrámka a ministra pošt Františka Hálu) a následně i váhající sociální demokraty (předsedu strany Bohumila Laušmana). Beneš trval na svém stanovisku a informoval politiky, že komunistickému nátlaku neustoupí.
Gottwald přitvrzuje
Jak už uvedeno výše, v pražském Obecním se večer sešel „přípravný výbor pro utvoření ústředního akčního výboru Národní fronty". Přítomen byl i Gottwald, který veřejně odmítl jednání s vedením těch stran, které podaly demisi. Podle Svobodných novin doslova řekl: „Nemůžeme ve vládě trpět žádné loutky, které by vykonávaly reakční usnesení nynějších vedení stran, poněvadž bychom se nedostali ani o krok kupředu a krize by byla permanentní."
Kulturní tečka za 23. únorem
Pavel Eisner vedl ve Svobodných novinách veřejný spor se třemi neteřemi Franze Kafky o vydání Kafkových Dopisů otci. Deník Kulturní politika redigovaný E. F. Burianem se rozhořčil, kam až vede svoboda tisku, když v Československu mohou vycházet knihy typu Systém okultních nauk či Pěstění a krásy ženského těla. A kina už šestý týden promítaly veleúspěšný americký film Ali Baba a 40 loupežníků z roku 1944.
Foto: archiv
