Neběhají venku, protože se děsíme, že jim někdo ublíží, nemají nikdy čas, protože ho tráví na kroužcích, a nejsou schopni se o sebe postarat, protože jim k tomu nedáváme příležitost. I české děti už jsou v područí "rodičů helikoptér".
"Jednou mi učitelka řekla, že syn má výtvarný talent. Najednou jsem v duchu viděl neonový nápis, na němž verzálkami stálo TALENT. Šel jsem domů a na internetu jsem hnedka vyhledal soukromého učitele výtvarných umění. Syn to vůbec nechápal. "Já nechci soukromé hodiny, já si chci jenom malovat!" vzpěčoval se. "Proč nám musejí dospělí pořád do všeho kecat?" A tak mi došlo, že jsem stejně jako naši přátelé propadl trendu hyper-rodičovství," říká britský spisovatel Carl Honoré jako výpověď jedné rodičovské generace.
Rodiče helikoptéry nenechávají nic náhodě. Jako vrtulníky krouží nad svým dítěte, sledují a řídí veškeré jeho kroky a jako jednotky rychlého nasazení zasahují v okamžiku, kdy to uznají za nutné, nebo lépe ještě předtím. Své dítě chrání před nástrahami společnosti, organizují mu veškerý volný čas, vybírají kamarády, nosí tašku do školy. Nebo mu přímo dělají domácí úkoly.
Rodičovství se během poslední generace zvrhlo v prestižní projekt. Stále starší rodiče, kteří mají často jen jednoho potomka, do něj promítají veškeré své ambice a díky svému postavení si mohou dovolit do něj vrážet nemalé prostředky. Právě mnohem větší míra angažovanosti na životě dítěte vede podle něj částečně i k tomu, že se dětí rodí stále méně. A o ty, co máme, se psychoticky strachujeme.
Naše fobie stále více přiživují nejnovější technologie, které nám umožňují držet své děti na elektronické pupeční šňůře pod kontrolou i nadálku. Třeba chytré hodinky, které monitorují děti na jejich toulkách a díky technologii GPS upozorní rodiče, pokud se dítě vzdálí z obvyklé trasy. Nebo technologie Sygic Family Locator, která dokáže vystopovat signál telefonu a na jeho základě ukázat přesnou polohu v daný moment, ať se člověk nachází kdekoliv na Zemi.
Ze statistického pohledu je přitom pravděpodobnost, že některé ze zhruba dvou milionů českých dětí bude za osmnáct prvních let svého života obětí únosu, zhruba 1:70 000. Přičemž pravděpodobnost, že se v průběhu osmnácti let planeta Země srazí s kilometr velkým vesmírným tělesem, které způsobí vyhynutí druhů a globální ochlazení, je podle astronomů třináctkrát větší. Což samozřejmě neznamená, že se to nemůže stát....
* Jaké jsou příznaky rodičů helikoptér?
* Jak přehnanou péčí dětem škodíme?
* Má smysl procvičovat mozek dítěte ještě před narozením?
* Jaké absurdity zažívají běžně učitelé ve škole?
* Kolik dětí je u nás ročně obětí únosu?
* A proč já záhodno, aby se děti praly?
Odpověď na tyto a mnoho dalších otázek naleznete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, který vychází 9. června.
