Jednorázové kelímky na kávu představují v oblasti ekologie jeden z nejpalčivějších problémů současnosti. Jejich recyklace je náročná a pouze jedno procento v rámci celého světa je likvidováno ekologicky. Zbytek je spalován nebo se rozkládá stovky let. Řešení by mohl představovat projekt Otoč kelímek, který se během minulého měsíce rozšířil z Olomouce do celé České republiky. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ se o "vratném kelímku" rozpovídal iniciátor projektu Jan Havránek.
Jak vlastně funguje systém zálohovaných vratných kelímků?
Funguje to úplně stejně jako například pivní lahve nebo kelímky na festivalu. To znamená, že si na jednom místě kelímek na nápoj půjčíte za zálohu 50 korun a na jiném zapojeném místě ho pak jednoduše vrátíte. Zároveň je vám tam vyplacena záloha. Kelímky můžeme v rámci naší sítě vrátit kdykoliv, kdekoliv a v jakémkoliv množství. Záloha je vždy stejná u obou velikostí.
Z jakého materiálu jsou vyrobeny a kolikrát se dají použít?
Jsou čistě plastové z polypropylenu, což je záměrně zvolený materiál. Jednak z důvodu jednoduché výroby, zdravotní nezávadnosti a v našem případě šlo také o recyklovatelnost. To znamená že ve chvíli, kdy kelímky budou na konci životnosti, tak se dají snadno zrecyklovat. Navíc, díky jeho odolnosti se dají použít zhruba pětsetkrát až šestsetkrát. Bylo by to možná i více, záleží, jakým způsobem s nimi lidé zacházejí.
Jak je to s otázkou hygienických předpisů? Kontrolujete v tomhle směru zapojené podniky?
Zapojené podniky musí mít vždy myčku. Takže stejně jako se myjí kelímky na festivalech, které se vždy odvezou do takové velké myčky, tak je to u nás podobné. Tohle nám určila hygiena jako povinnost. Všechny kavárny samozřejmě používají profesionální myčky, ve kterých se myje také ostatní nádobí.
Jaký je osud kelímků, které už takzvaně dosloužily?
Ve chvíli, kdy začnou kelímky odcházet tím způsobem, že bude materiál unavený, což očekáváme tak za tři roky, tak je budeme stahovat z oběhu a dáme je jedné firmě v ČR. Ta se zabývá recyklací plastů a udělá z nich takzvaný barevný regranulát, z něhož je možné vyrábět další věci. Výhoda polypropylenu je, že se nemusí vozit k recyklaci někam do zahraničí.
Design jste nechal plně v rukou německých partnerů, kteří podobný systém spustili v roce 2017. Plánujete do budoucna změnu?
Změnu designu určitě ne, protože by to představovalo velkou investici. Nejspíš ale přibude potisk kelímků, a to vždy na nějaké lokální téma.
Oslovují vás provozovatelé kaváren z vlastní iniciativy, nebo je to většinou na vás?
Za poslední měsíc nás oslovily stovky podniků. My jsme se možná v té první vlně sami ozvali několika desítkám. Likvidace jednorázových plastů je dnes opravdu věc, kterou řeší spousta firem - od malých nezávislých kaváren až po velké řetězce. My jsme přišly s řešením, které je zatím poměrně unikátní. Pro představu, projekt má sice původ v Německu, ale my jsme byli teprve druhá země v Evropě, která něco takového zavedla. Po Německu a Novém Zélandu jsme navíc třetí země na celém světě. Dnes se už ale podobné projekty objevují i ve Švýcarsku, Rakousku, Austrálii nebo třeba Ekvádoru.
Jak poznám podniky zapojené do projektu? Mohu si je někde vyhledat?
Poradil bych návštěvu našeho webu, kde je mapa všech zapojených míst a většina jich má kelímky vystavené někde na baru. Zapojené nejsou však jenom běžné kavárny, máme tam třeba i školku, která ráno vydává kafe pro rodiče, když přivezou děti. Rádi zapojíme jakýkoliv podnik. Je nám vlastně jedno, co do toho dávají, jestli je to káva, zmrzlina nebo čaj. Jde nám o princip.
Kolik kelímků je v současné chvíli v oběhu?
Aktuálně je to něco kolem sedmi nebo osmi tisíc.
Co vás k založení projektu vedlo?
My jsme chtěli v kavárně eliminovat používání kelímků a našli jsme řešení v Německu. V Olomouci jsme se minulý rok v červnu dohodli s dalšími dvěma kavárnami a půl roku jsme zkoušeli, jak se to bude chovat a jak budou lidi reagovat. Poslední měsíc jsme v celé České republice a máme 91 míst. Ale další v podstatě přidáváme každý týden. Dnes například zavážíme čtyři nová místa v Brně.
