Ředitel Bohnic
Vražedkyně z Tesca? Nemůžeme věřit každému, že je Napoleon

Kudy chodí, tudy vysvětluje, jak se mohlo stát, že žena propuštěná z Bohnic vraždila v pražském Tescu. "Chtěla zabíjet lidi, říkala nám to," přiznává Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice. "Kdyby nám policie potvrdila, že se již předtím pokusila o vraždu, náš postup by byl jiný," tvrdí.

Vaše první slova po vraždě v pražském Tescu zněla: "Pacientka byla stabilizovaná, schopná života venku." Normální člověk, laik, si řekne: Takhle vypadá stabilizovaný člověk?

Na začátek základní rozpor: rozumím, že je žádáno, abychom velmi otevřeně mluvili o jejím stavu, o všech detailech toho příběhu. Narážíme ale na lékařské tajemství. Jsme vázáni mlčenlivostí. V médiích se objevují velmi exaktní citace ze zdravotnické dokumentace a my na to nemůžeme reagovat. Možná to vyvolává dojem, že něco tajíme, že nemluvíme, protože potřebujeme něco zakrýt. Ale bohužel, zákonem je jasně daná neprolomitelná hranice. Z tohoto pohledu je to trochu nerovné argumentační soupeření.

Ale ten zobecňující pohled veřejnosti je jasný: Doktoři to podělali. A vy to nějak musíte vysvětlit.

Ta prvoplánová linka tak vyznívá. A já tomu vlastně rozumím. V obecné rovině je třeba říct, že medicína může ovlivnit jenom část lidského zdraví a ještě menší část lidského chování. Poslední týden je tahle myšlenka hlavním tématem mého uvažování. Opravdu nad tím uvažuji pořád. Nikomu z nás není jedno, co se stalo. Nesetřásli jsme to ze sebe. Řeknu vám jednu paralelu: nájemný vrah - to přece taky není normální. Zabít na objednávku člověka. Ale nikdo to s psychiatrií nespojuje. Skutečnost, že se lidé někdy chovají agresivně, že jsou zlí, není vždy otázkou nemoci. Paradoxně - jen menšinově jde o nemoc. Z větší části o povahu. Pokud bych měl možnost mluvit konkrétně o tom našem případu, dokázal bych to říct jasněji.

Ta žena ale podle mediálních spekulací určitou diagnózu měla. Sexuální agresorka. Zjednodušeně, laicky, to prostě vypadá, že jste na svobodu pustili blázna.

Predikce, předpoklad nějakého agresivního chování, vždy stojí na nějakých indiciích, které zkoumáme. My opravdu nejsme jasnovidci! Ani s diagnózou nemusí být člověk pro společnost nebezpečný. Nebezpečnost soudíme podle toho, kolik máme dostupných informací ze všech stran. Ta žena byla velmi podrobně vyšetřena, její příběh jsme znali do detailů. A vlastně nikdy jsme neměli indicie zvenku, že by skutečně byla agresivní.

Říkala, že vyhladí část lidstva. Čtrnáct dní před vraždou v Tescu u vás byla hospitalizována poté, co se v jakési kavárně na záchodě pokusila uškrtit ženu. To jsou nedostatečné indicie?

My jsme neměli žádnou objektivní informaci! Teď je ten její první útok v kavárně interpretován jako pokus o vraždu. A já si nejsem jist, zda je správné, aby byl člověk, který se pokusil o vraždu, hospitalizován na psychiatrii.

Říkáte, že jste o tom napadení v kavárně neměl objektivní informaci. Sdělila ona sama po té hospitalizaci, že k tomuto došlo, tedy že se pokusila někoho uškrtit?

Byla to jedna z informací, které od ní zazněly.

Ověřovali jste to u policie?

Ano, když jsme zvažovali její propuštění, ptali jsme se policie, jestli je proti ní vedeno nějaké stíhání. Odpovědí bylo jen to, že u ní v ten den hospitalizace byla provedena dechová zkouška.

Policie vám tedy ani náznakem nepotvrdila, že se ta žena snažila v kavárně někoho uškrtit?

Ne. Vůbec ne. My jsme nebrali na lehkou váhu to, že nám to říká ta žena. Na druhou stranu musíme informace ověřovat - nemůžeme plně věřit lidem, pacientům, kteří realitu vidí odlišně. Omlouvám se, teď to trochu přeženu - my nemůžeme každému věřit, že je Napoleon. I proto jsme si její slova ověřovali u policie. Pokud bychom dostali informaci, že jde o zájmovou osobu policie, že skutečně došlo k fyzickému napadení, bylo by to něco jiného.

Takže naznačujete, že policie zaspala, podcenila situaci?

My teď dostáváme informace, že šlo o pokus o vraždu, přičemž policie u toho byla - a jediné, co nám při hospitalizaci potvrdila, bylo, že té ženě byla udělána dechová zkouška. Opakuji: není to o primární nedůvěře, naše branže je postavena na informacích a my jich potřebujeme co nejvíc. Ale tohle je spíše otázka na polici, co měla a co neměla udělat. Pokud zde byl pokus o vraždu, náš postup by byl jiný. My měli jen informace odborného rázu: ta žena má fantazie. Nikoli že tyto fantazie může proměnit v realitu.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V ČASOPISU TÝDEN, KTERÝ JE PRÁVĚ V PRODEJI.